Co je kaligrafie a jak se snadno naučit kaligrafické psaní

Kaligrafie: Umění krásného psaní a jeho historie

Kaligrafie je umění krásného psaní, kde každý tah pera nebo pincele je pečlivě vybrán a proveden tak, aby vytvořil nádherné a esteticky působivé znaky a nápisy. Tato starobylá forma umění kombinuje technickou dovednost psaní s uměleckou kreativitou, což umožňuje vytvořit jedinečné a vizuálně působivé nápisy a ilustrace. Kaligrafie se vyskytuje po celém světě a má různé styly a tradice, které odrážejí místní kultury a historii. Její význam v moderní době spočívá nejen v zachování kulturních tradic, ale také v jejím využití v grafickém designu, výzdobě, a dalších uměleckých a praktických kontextech.

Angličtináři jistě znají slovo "calligraphy," které bylo přejato z francouzského "calligraphie." Nyní se podívejme na etymologii tohoto slova. Ve starořečtině se slovo "kalligraphía" (καλλιγραφία) skládá z dvou částí: "kállos" (κάλλος) značící krásu a "gráphō" (γράφω) značící psát. V češtině máme doslovný překlad jako "krasopis." Občas můžeme narazit i na termín "písmomalířství," což nás přivede k otázce, zda je kaligrafie spíše psaní nebo malování.

Nelze opomenout doslovný význam druhé části slova kaligrafie, která odkazuje na psaní, ne malování. Termín "písmomalířství" bychom mohli spíše spojit s uměním zvaným anglicky "lettering," kde se písmena obtahují, překreslují a vybarvují, což je zvláště v případě čínské nebo japonské kaligrafie nepředstavitelné. Umělce, kteří se věnují kaligrafii, nazýváme kaligrafem nebo možná trochu zastarale krasopiscem. Shrňme naši odpověď na tuto otázku takto: Kaligrafie, známá také jako krasopis, představuje vizuální umění, konkrétně písemný výraz ve formě uměleckého projevu.

Kaligrafie má schopnost vyjádřit myšlenky a emoce umělců prostřednictvím krásy písma a vizuálního efektu. Je to forma uměleckého projevu, která spojuje techniku, estetiku a kreativitu, a její význam zůstává relevantní v dnešní době, kde se tradice potkává s moderním uměním a designem.

Kaligrafie je umění krasopisu, které vzniklo pomocí spojení dvou řeckých slov "kallos", což znamená krása a "grafos" naopak psaní. Kaligrafie se jednoduše řečené používá k nápisům, uměleckému psaní a také dopisům. Kaligrafie se vyskytuje v mnoha koutech světa, ale většinou je to v Asii. Kaligrafii rozdělujeme na:

Východoasijská - Japonsko, Čína, Korea

Jihoasijská - Indie, Tibet, Nepál

Západní - Evropa

Islámská či arabská - Persie a muslimské země

Dárky pro milovníky čtení

Jak začít s kaligrafií: Základy a tipy pro začátečníky

Pokud chcete začít s kaligrafií, tak si rozhodně musíte sehnat kurz, kde vás to naučí a jako pomůcky pro kaligrafii budete potřebovat kaligrafické štětce, kaligrafická pera, přírodní papír(nejlépe bambusový, čínský nebo rýžový), osobní razítko červené barvy zvaný Hanko nebo Inkan a také tuše a inkousty. Věříme, že se kaligrafii naučíte a přejeme vám hodně štěstí, není to nic jednoduchého.

Nejznámější a nepodstatnější kaligrafie je jistě japonská, která se nazývá šodó. Ne, nejedná se o buchtičky se šodó. Japonská kaligrafie zahrnuje dvě japonské abecedy a čínské znaky. Dále máme kaligrafie známé jako čínská šu-fa´a korejská saoje, hangul a hanča. U východní kaligrafie je velmi důležité správné držení těla, harmonie dýchání, pohybu i koncentrace a v to nejdůležitější je naprosté uvolnění. Východní kaligrafie je také známá jako "malba duše".

Kolem 15. století byla kaligrafie zcela normální a pomocí kaligrafie se psalo do knih, tedy každý kousek byl naprostý originál. Nicméně, jak se postupně rozvíjel knihtisk, tak se kaligrafie přestala používat a dnes je pouze v umění a nebo zdobí různé oznámení, plakáty nebo umělecké listiny a papíry.

Kaligrafie je umění krasopisu, které vzniklo pomocí spojení dvou řeckých slov

Kaligrafie u nás v Česku byla nejoblíbenější v 19.století, kdy se obor kaligrafie vyučoval až do roku 1932, ale poté došlo k reformě a ze škol zmizela. Dnes se dá kaligrafie naučit v různých uměleckých nebo jazykových školách či kurzech.

Historie kaligrafie

Kaligrafie má bohatou a rozmanitou historii, která sahá až do starověku. Různé kultury v průběhu tisíciletí přispěly k vývoji kaligrafie, což vedlo ke vzniku různých stylů a technik psaní. Následují klíčové etapy v historii kaligrafie:

Čína: Kaligrafie v Číně má nejstarší historii. Její počátky sahají až do 2. tisíciletí př. n. l. Čínská kaligrafie je známá svými různými stylizovanými psacími znaky, které jsou vyjádřením umělcovy osobnosti a emocí. Tato forma umění byla považována za jedno z nejvyšších umění v čínské kultuře.
Řecko: V antickém Řecku hrála kaligrafie klíčovou roli v literární a umělecké produkci. Řečtí filozofové, jako Platón a Aristotelés, zdůrazňovali důležitost psaní a krásného písma. Řecká kaligrafie se stala základem pro rozvoj latinky, která se používá v západním světě.
Islámské říše: Islámský svět přinesl do kaligrafie výjimečnou estetiku. Kaligrafie zahrnuje psaní veršů z Koránu a islámských citátů. Tato forma umění se stala způsobem, jakým věřící mohou vyjádřit svou náboženskou oddanost. Různé stylizované písmo, jako je kufické nebo naskh, jsou charakteristické pro islámskou kaligrafii.
Japonsko: Japonská kaligrafie vychází ze čínského vzoru, ale vyvinula vlastní charakteristický styl. Japonská kaligrafie zdůrazňuje jednoduchost, harmonii a vyváženost. Představuje spojení mezi psaním a malbou.
Evropa a Západní svět: Kaligrafie hrála důležitou roli v evropské středověké knižní kultuře. Gotická a římská unciální kaligrafie byly klíčovými styly. S vynálezem knihtisku se však postupně začala upřednostňovat tištěná typografie na úkor ručně psané kaligrafie.

Toto jsou jen některé z klíčových etap v historii kaligrafie, ale tato forma umění se vyvíjela a rozvíjela po celá staletí. Důležité je, že kaligrafie zůstala živá a inspirující v různých částech světa a dodnes má význam jako umělecký projev a kulturní dědictví.

Nedávno jsem se ocitl na cestě z Hirošimy do Prahy a přestupoval jsem na letišti v Šanghaji. Chtěl jsem si zkrátit čas návštěvou letištního Starbucksu, kde jsem doufal, že se dostanu k dobré kávě. Můj pokus o objednání kávy a něčeho k snědku byl však plný dobrodružství, protože jsem se ocitl v čínském prostředí a moje dovednosti v čínštině byly minimální. Když jsem se pokoušel zakousnout do předraženého sendviče, pečlivě jsem prohlížel název amerického řetězce Starbucks, zda-li tam nějaké zbytečné znaky nepřevisují. Bylo to překvapivé, protože kdysi to bylo právě naopak.

Přibližně před 3500 lety, dlouho před vynálezem papíru nebo štětce, čínští učenci vyvinuli znakové písmo. Můžete si mylně myslet, že bylo vytvořeno za účelem komunikace s ostatními lidmi nebo předávání zpráv budoucím generacím. Avšak první písmo, známé také jako piktogramy, se tehdy vyrylo do kostí a želvích krunýřů a sloužilo k komunikaci s bohy. Kosti a krunýře se umisťovaly do ohně a na základě prasklin vzniklých v důsledku ohně se četlo nebo spíše věštilo, jaký byl božský vzkaz na otázky položené lidmi.

Hovorová japonština, korejština a vietnamština nemají s čínštinou žádnou spojitost a podle lingvistů jsou považovány za izolované jazyky. Přesto v minulosti používaly čínské znaky k zápisu. V dnešní době je Japonsko jedinou zemí mimo Čínu, kde se čínské znaky běžně používají ve velkém rozsahu. Japonci také v 9. století zjednodušili čínské znaky a vytvořili dvě slabičné abecedy, známé jako hiragana a katakana. Korejci nedávno opustili používání čínských znaků a od konce 19. století používají svůj vlastní systém znaků zvaný hangul. Vietnamci nyní používají latinku s diakritickými znaménky pro svůj zápis.

Umělecký význam kaligrafie

Kaligrafie není pouze mechanickým procesem psaní, ale také výrazným uměleckým projevem. Tato forma umění spojuje technickou dovednost psaní s estetikou a vyjádřením umělcových myšlenek a emocí. Zde jsou klíčové body, které zdůrazňují umělecký význam kaligrafie:

Estetická krása: Kaligrafie je známá pro svou estetickou krásu. Umělci pečlivě volí typy písma, barvy inkoustu, typy papíru a rozmístění textu, aby vytvořili kompozice, které jsou vizuálně oslnivé. Každý tah písma může být považován za malířský tah štětcem, což zdůrazňuje vizuální přitažlivost kaligrafického díla.
Vyjádření emocí a nálad: Kaligrafie umožňuje umělcům vyjádřit své emoce a nálady skrze psaní. Každý tah štětcem nebo písmeno může nést osobní význam a sdělovat emoce, jako radost, smutek, klid nebo dynamiku. Kaligrafie poskytuje způsob, jak sdílet tyto pocity s diváky.
Individualita a osobní rukopis: Každý kaligrafický umělec má svůj vlastní osobní styl a rukopis. Kaligrafie umožňuje umělcům vyjádřit svou jedinečnost a kreativitu. Tento individuální přístup k psaní a tvorbě písma přidává hodnotu každému dílu.
Spojení s tradicí a historií: Kaligrafie spojuje umělce s bohatou historií a tradicí. Když umělec provádí kaligrafii, nese v sobě dědictví starověkých kultur a uměleckých stylů. To přináší hloubku a kontinuitu do moderních kaligrafických prací.
Interakce mezi textem a vizuálním prvkem: Kaligrafie umožňuje tvůrcům zkoumat interakci mezi textem a vizuálním prvkem. Umělci mohou experimentovat s rozmístěním slov, velikostí písma a použitím ornamentů, aby vytvořili komplexní kompozice, které mají význam i vizuální atraktivitu.

Celkově lze říci, že kaligrafie je jedinečným způsobem, jak umělci vyjádřit svou kreativitu a komunikovat s diváky. Je to spojení technické dovednosti s uměleckým výrazem, které zanechává trvalý dojem a má hluboký umělecký význam.

Různé styly kaligrafie

Různé části světa vyvinuly své vlastní unikátní styly kaligrafie s charakteristickými rysy a historickým významem. Zde je přehled některých z těchto stylů:

Čínská kaligrafie: Čínská kaligrafie je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších stylů kaligrafie na světě. Charakteristickými rysy jsou variabilita tlaku na štětci, dynamika tahů a expresivní písmo. Různé styly zahrnují tzv. "čínský kurzíva", "kaishu" (standardní písmo) a "xingshu" (běžné písmo).
Japonská kaligrafie: Japonská kaligrafie vychází ze čínského vzoru, ale vyvinula své vlastní charakteristické rysy. Japonské znaky jsou často zjednodušené a zdůrazňuje se minimalismus a harmonie. Každý tah štětcem má své vlastní pravidla a význam.
Islámská kaligrafie: Islámská kaligrafie je spojena s psaním veršů z Koránu a islámských citátů. Charakteristické rysy zahrnují geometrické tvary, ornamenty a zdobené iniciály. Různé styly islámské kaligrafie zahrnují kufické, naskh a diwani.
Evropská středověká kaligrafie: V evropském středověku hrála kaligrafie důležitou roli v psaní a iluminovaných rukopisech. Charakteristické rysy zahrnují gotické písmo a římskou unciální kaligrafii. Kaligrafie v této době byla spojena s opisováním rukopisů a knižními iluminacemi.
Moderní kaligrafie: V moderní době se kaligrafie stala vysoce individualizovaným uměleckým projevem. Umělci experimentují s různými styly a kombinují tradiční a moderní prvky. To zahrnuje i tzv. "brush lettering" a "copperplate calligraphy," které jsou populární v současné grafické tvorbě.
Latinská kaligrafie: Latinská kaligrafie je stále používána pro tvorbu výjimečných dokumentů a událostí, jako jsou svatební pozvánky nebo diplomové práce. Různé styly latinské kaligrafie zahrnují "uncial," "italic," "copperplate" a "spencerian."

Každý z těchto stylů kaligrafie má své vlastní historické kořeny a význam. Jsou způsobem, jakým se různé kultury vyjadřují a zachovávají své hodnoty, tradice a uměleckou identitu.

Moderní význam kaligrafie

I přesto, že kaligrafie má své kořeny v minulosti, stále má důležité místo v moderní společnosti. Její využití se rozšiřuje do různých oblastí, což zahrnuje:

Grafický design: Kaligrafie se stala důležitým prvkem v grafickém designu. Umělci a designéři často používají kaligrafické prvky k vytvoření originálních log a firemní identity, reklamních materiálů a obalů. Kaligrafie dodává designům osobitý a esteticky atraktivní vzhled.
Výzdoba: Kaligrafie má důležitou roli v dekoraci interiérů a exteriérů. Krásné kaligrafické citáty, názvy místností nebo jiné texty mohou být využity k vytvoření unikátního prostředí v domácnosti, restauraci, hotelu nebo komerčním prostoru.
Svatební pozvánky a události: Kaligrafie je stále oblíbenou volbou pro vytváření svatebních pozvánek a ozdob na svatebních událostech. Krásné psaní může dodat svatebním dokumentům eleganci a osobní dotek.
Kaligrafické umění: Mnoho umělců se specializuje na kaligrafii jako samostatný druh uměleckého vyjádření. Jejich díla jsou vystavována v galeriích a mohou být zakoupena sběrateli. Kaligrafická umělecká díla mohou obsahovat abstraktní kompozice, portréty a další kreativní prvky.
Tvorba kreslených fontů: Kaligrafové vytvářejí kreslené fonty, které mohou být použity v digitálním prostředí. Tyto fonty nabízejí široké možnosti pro designéry a tvůrce obsahu, kteří chtějí používat kaligrafické prvky ve svých projektech.
Kurzy a workshopy: Kaligrafie je stále populárním koníčkem a uměleckým řemeslem. Kurzy a workshopy na výuku kaligrafie jsou nabízeny pro zájemce o tuto dovednost, což podporuje zachování a rozvoj kaligrafického umění.

Moderní využití kaligrafie ukazuje, že tato starobylá forma umění zůstává živá a relevantní v dnešním světě. Její krása a flexibilita umožňují, aby byla uplatňována v různých kreativních a komerčních kontextech.

Mám za sebou studium kaligrafie v Japonsku, a tak se chci zaměřit na "japonskou kaligrafii" a používat japonskou terminologii. Nicméně, jak již víme, jde o stejné znaky jako v čínské kaligrafii, a rozdíl mezi nimi je nepatrný.

Slovo "kaligrafie" lze v japonštině přeložit dvěma způsoby: "習字 Shūji" [šúdži] nebo "書道 Shodō" [šodó]. Slovo "Shūji" se skládá ze dvou znaků: "Shū" - učit se a "Ji" - znaky. Můžeme jej přeložit jako krasopis nebo kaligrafii, a doslovný překlad by zněl "nauka o znacích". Slovo "Shodō" se také skládá ze dvou znaků, ale s odlišným významem. "Sho" znamená psát a "Dō" znamená cesta. "Shodō" můžeme volně přeložit jako kaligrafii nebo krasopis, s doslovným významem "cesta psaní".

Pro veřejnost je v Japonsku běžné slovo "dō" (cesta) a nachází se v mnoha odvětvích japonského umění, jako je čajový obřad "茶道 Sadō" nebo aranžování květin "花道 Kadō". Pro nás to může znamenat téměř totéž, ale v Japonsku je mezi "Shūji" (krasopisem) a "Shodō" (cestou psaní) zásadní rozdíl.

"Shūji" je krasopis, který se učí dětem na základních školách, aby byly schopny psát pečlivě a rovnoměrně. Znakům se věnuje stejná pozornost a tvoří se rovnoměrnými tahy. "Shodō" je umělecký projev kaligrafa, který nehledá dokonalost rovných čar a úhledných znaků. Místo toho se snaží vyjádřit osobní styl, zajímavost a život do znaků. Pro "Shodō" je nejhorší kaligrafie, která vypadá jako strojově tisknutá s geometricky dokonalými znaky.

Pro laika může být obtížné rozlišit mezi čínskou a japonskou kaligrafií. Hlavní rozdíl spočívá v použití znaků. V čínštině je mnohem více znaků než v japonštině, a některé znaky se v čínštině staly jednoduššími. Nicméně kaligrafie čínského kaligrafa, který pracuje s tradičními znaky, se od kaligrafie japonského kaligrafa může výrazně nelišit. V japonštině máme také zvláštnost, která v čínštině neexistuje, a tou jsou "hiragana" a "katakana". Tyto dvě slabičné abecedy vznikly z čínských znaků, ale liší se ve svém vzhledu. Japonská kaligrafie napsaná v těchto stylech je zcela jedinečná.

Před třemi a půl tisíci lety se Číňané pustili do rytí znaků do želvích krunýřů, ale vrátme se zpět do současnosti. Dnes trávíme většinu dne na počítačích a mobilech, ale pro Japonce má vlastnoruční napsání stále význam. Například při hledání práce je nepředstavitelné přinést na pracovní pohovor životopis vytištěný na počítači. Místo toho musí být napsán vlastní rukou, a mnozí Japonci prožívají nervy, když píšou tento důležitý dokument.

Každý si uvědomuje, že jde nejen o prestiž univerzity, ale i o to, jak krásné jsou znaky, které o sobě vypovídají. Kaligrafii najdete na každém rohu v Japonsku. Ať už jde o nálepku na láhvi saké, vývěsní štítek na restauraci, nebo logo na nejnovějším elektronickém výrobku. Ačkoli mladí Japonci nemají čas cvičit kaligrafii pravidelně, často si vezmou štětec do ruky alespoň jednou do roka, aby napsali novoročenky. Shodō (cesta psaní) zůstává v Japonsku silně zakotvené a je stejně ceněnou dovedností jako hudba, divadlo nebo malba.

Vývoj různých stylů kaligrafie:

Kōkotsubun (甲骨文 [kókocubun]) - Věštecké písmo, znaky ryté do zvířecích kostí a želvích krunýřů, používané k věštbám.
Kinbun (金文 [kinbun]) - Bronzové písmo, odlévané do bronzu na nádoby.
Daiten (大篆 [daiten]) - Velké pečetní písmo, používané na osobní razítka a pečetě.
Shōten (小篆 [šóten]) - Malé pečetní písmo.
Reisho (隷書 [reišo]) - Úřední písmo, zdobné písmo, ze kterého vychází další styly. Je známé svou pomalou rychlostí psaní.
Sōsho (草書 [sóšo]) - Konceptuální písmo, nejvolnější a někdy těžce čitelný styl, kde znak může být napsán jedním tahem.
Gyōsho (行書 [gjóšo]) - Kurzivní písmo, používané pro běžný psaní.
Kaisho (楷書 [kaišo]) - Tiskací písmo, základní styl vyučovaný ve školách pro nejlepší čitelnost.

Dále se v Japonsku setkáváme s dvěma slabičnými abecedami:

Katakana (片仮名 [katakana]) - Japonská slabiční abeceda, používaná pro zápis cizích slov a přejatých termínů.
Hiragana (平仮名 [hiragana]) - Japonská slabiční abeceda, používaná pro gramatické části textu, jako jsou časy, přípony a částice.

Tato bohatá historie a rozmanité styly kaligrafie ukazují, jak důležitým uměleckým a kulturním prvkem je kaligrafie v Japonsku.

Kaligrafická technika

Samozřejmě, kaligrafie je umělecký projev, který zahrnuje různé techniky a nástroje. Zde jsou některé základní techniky a nástroje používané v kaligrafii:

Pincele: Pincele jsou často používaným nástrojem v tradiční asijské kaligrafii, jako je čínská a japonská kaligrafie. Existují různé typy štětců s různou délkou a pružností štětin, což umožňuje tvorbu různých tlakových tahů a široké spektrum písemných stylů.
Kaligrafická pero: Kaligrafické pero je oblíbeným nástrojem pro latinskou kaligrafii. Tato pero má špičku, která se mění podle úhlu psaní a umožňuje vytvořit různé šířky čar. Kaligrafická pera jsou často používána pro psaní elegantních písem a ozdobných textů.
Různé druhy inkoustu: Kvalita inkoustu má v kaligrafii zásadní význam. Existuje mnoho typů inkoustu, včetně tekutého inkoustu, inkoustových patron a stlačeného inkoustu. Každý typ inkoustu může ovlivnit vlastnosti psaní, jako je barva, konzistence a rozpustnost.
Papír: Výběr správného druhu papíru je také klíčový pro kaligrafii. Různé druhy papíru mají různou texturu, tloušťku a absorpci inkoustu. Kaligrafové často vybírají papír, který nejlépe vyhovuje jejich konkrétním potřebám a umožňuje jim dosáhnout požadovaného efektu.
Pravítka a úhelníky: Pro zajištění přesnosti a rovných linií se v kaligrafii často používají pravítka a úhelníky. Tyto nástroje pomáhají umělcům udržovat konzistentní velikost a úhly písem.
Stavba písmen a slov: Kaligrafie se často zakládá na konkrétních základních tahy písmen, které jsou spojeny tak, aby vytvořily slova a věty. To vyžaduje precizní kontrolu nad tvarováním jednotlivých tahů.
Experimentace a inovace: Moderní kaligrafové často experimentují s různými technikami a nástroji, aby vytvořili unikátní a kreativní díla. To zahrnuje použití netradičních materiálů a digitálních nástrojů pro kaligrafii.

Znalost těchto technik a nástrojů umožňuje kaligrafové tvořit krásné a expresivní kaligrafické díla s ohledem na tradici a individualitu.

Kaligrafie a její písmo

Kaligrafie je umělecký a dekorativní způsob psaní, který zdůrazňuje estetiku a vizuální atraktivitu textu. Tato forma psaní se vyznačuje krásnými a precizními písmeny, která mohou být různých stylů a forem. Kaligrafie je spojována s uměleckým vyjádřením a často slouží k dekoraci, vytváření uměleckých děl nebo psaní složitých dokumentů.

"Písmo" se naopak obecně odkazuje na způsob zapisování jazyka nebo symbolů. Písmo zahrnuje různé typy písem, jako jsou latinka, čínština, arabština a mnoho dalších. Písmo se liší podle abecedy, znaků a grafických prvků, které jsou používány k zápisu jazyka a komunikaci.

Kaligrafie je tedy konkrétním způsobem psaní, který zdůrazňuje estetiku a umělecký výraz písma, zatímco písmo obecně odkazuje na způsob, jakým jsou jazyk a symboly zaznamenávány a zapisovány. Kaligrafie může být jedním z mnoha stylů písma.

Nedaleko od našich zeměpisných šířek můžeme občas narazit na čínské znaky, známé jako 漢字 (v čínštině hànzì, v japonštině kanji). Tato slova doslova přeložíme jako "znaky Han," což odkazuje na dobu dynastie Han, která vládla přibližně od roku 202 př. n. l. do roku 220 n. l. Tyto znaky sice nejsou na každém rohu, ale jistě si je všimnete na štítcích čínských restaurací, obalech různých výrobků, a nezřídka i na tělech těch, kdo si nechají vytetovat název asijské polévky.

Občas ho však mají naopak, což dává špatným fontům nový rozměr a na tvářích Asiatů vyvolává širší úsměv. Ale co vlastně jeden znak znamená? Je to písmeno, slabika, slovo nebo možná dokonce celá věta? Jedno písmeno je rovno jednomu významu, a někdy dokonce několika významům. Slovo může být tvořeno jedním znakem (např. 木 pro strom), dvěma znaky (např. 着物 pro kimono), třemi znaky (např. 自動車 pro automobil) a tak dále.

Znaky se mohou lišit v jednoduchosti (např. 人 pro člověka), střední složitosti (např. 家 pro dům) nebo třeba až složitosti hrozivé (např. 鷹 pro jestřába). A kolik těch znaků vlastně je? Je jich tolik, že by se téměř nedaly spočítat... Různé zdroje uvádějí různé počty, ale někteří hovoří až o více než 100 000 znacích. Japonci se během povinné školní docházky musí naučit více než 2000 znaků, zatímco

Číňané potřebují znát ještě více. Naučit se jeden znak je mnohem složitější, než se naučit jednoduché písmeno, jako je například "a". Musíme se naučit rozpoznat znak mezi množstvím podobných znaků, naučit se jeho význam (každý znak často má více významů) a naučit se ho napsat (kde každý tah perem musí být proveden v přesně daném pořadí).

Většinu znaků lze rozdělit na dvě části: radikál, který nese význam, a fonetikum, které nese informaci o výslovnosti při čtení. Znaky se v současné době používají v Číně a Japonsku. Bez znalosti těchto znaků byste se mohli ztratit i na toaletě, a když se tam konečně dostanete, nejspíš nebudete vědět, zda jít na "ženy" (女) nebo "muže" (男). Ostatní národy, které v minulosti používaly tyto znaky, jako jsou Korejci a Vietnamci, našly pragmatické řešení a vyvinuly vlastní písmo.

Moderní kaligrafie

Moderní kaligrafie je umělecký projev, který zdůrazňuje kreativitu, individualitu a inovaci v psaní. Na rozdíl od tradičních forem kaligrafie, které se často zaměřují na určité písmo a styl, moderní kaligrafie umožňuje umělcům experimentovat a vytvářet unikátní písmo a kompozice. Zde jsou některé klíčové rysy moderní kaligrafie:

Individualita: Moderní kaligrafie klade důraz na individualitu a osobní výraz umělce. Každý kaligraf může vyvíjet vlastní písmo a styl, což vytváří rozmanitost kaligrafických děl.
Kombinace tradičních a moderních prvků: Umělci často kombinují tradiční kaligrafické techniky s moderními prvky, jako jsou barvy, pozadí a digitální úpravy. To vede k vzniku nových a inovativních písem.
Experimentace s nástroji: Moderní kaligrafie umožňuje umělcům experimentovat s různými nástroji a materiály. To zahrnuje použití netradičních štětců, inkoustů, papírů a technik psaní.
Aplikace v různých kontextech: Moderní kaligrafie se využívá v různých kontextech, včetně grafického designu, výzdoby, svatebních pozvánek, uměleckých děl a dalších. Umělci mohou vytvářet kaligrafická logo, citáty, reklamní materiály a mnoho dalšího.
Kurzy a komunita: V posledních letech se vytvořila rozsáhlá kaligrafická komunita a nabídka kurzů a workshopů pro ty, kteří chtějí získat dovednosti v moderní kaligrafii. Tato komunita sdílí rady, tipy a inspiraci.

Moderní kaligrafie je tak způsobem, jakým umělci propojují tradiční umělecké techniky s kreativním výrazem a novými trendy. Tato forma umění je stále populární a trvá na svém místě v moderní společnosti jako způsob vyjádření individuality a krásy písma.

Druhy kaligrafie

Kaligrafie má mnoho různých druhů a stylů, z nichž každý má své vlastní charakteristické rysy a historický kontext. Zde je přehled některých hlavních druhů kaligrafie:

Latinská kaligrafie: Toto je kaligrafie založená na latinské abecedě a je běžná v západním světě. Mezi známé styly latinské kaligrafie patří italská humanistická kaligrafie, gotická kaligrafie a spencerian.
Čínská kaligrafie: Čínská kaligrafie má hluboké kořeny a je spojena s čínskou kulturou a filozofií. Existuje několik různých stylů čínské kaligrafie, včetně kurzívy, standardního písma a běžného písma.
Japonská kaligrafie: Japonská kaligrafie vychází ze čínského písma, ale má své vlastní charakteristické rysy. Japonská kaligrafie zdůrazňuje jednoduchost, harmonii a rovnováhu.
Islámská kaligrafie: Islámská kaligrafie je spojena s psaním veršů z Koránu a islámských citátů. Tento druh kaligrafie zdůrazňuje geometrické tvary a ornamenty.
Kaligrafie korejského písma Hanmun: Tato kaligrafie je založena na korejském písmu hangul a má své vlastní charakteristické rysy, jako je zdůraznění tahů štětce.
Moderní kaligrafie: Moderní kaligrafie je výrazový a kreativní druh kaligrafie, který umožňuje umělcům experimentovat s různými styly a technikami. To zahrnuje kreativní kompozice a experimentování s barvami.
Kalligrafie v uměleckém směru Art Nouveau: Umění Art Nouveau zdůrazňuje křivky a dekorativní prvky, což se odráží i v kaligrafii tohoto období.
Kaligrafie v umění arabského světa: Kaligrafie hraje významnou roli v umění arabského světa a je používána k vyjádření náboženských a kulturních hodnot.
Kaligrafie v umění středověku: Středověká kaligrafie hrála důležitou roli v opisování rukopisů, vytváření iluminací a psaní dokumentů.
Kaligrafie v umění východní Asie: Kaligrafie hraje významnou roli v umění východní Asie a má hluboký význam v taoismu, buddhismu a konfucianismu.

Každý druh kaligrafie má své vlastní historické, kulturní a umělecké kontexty a přispívá k bohatství a rozmanitosti kaligrafického umění. Umělci a kaligrafové mohou vybírat z těchto různých stylů a vytvářet nádherná díla, která odrážejí různé tradice a významy.

Počátky kaligrafického psaní

Kaligrafii můžeme najít téměř ve všech kulturách. Araby, Číňany a Japonci například dodnes kladou velký důraz na estetiku a precizní zápis. Existuje mnoho druhů písma a každý z nich vyžaduje specifické nástroje. Zaměřme se krátce na dva typy - "naše" latinské písmo a čínské znaky.

Západní kaligrafie využívá známé latinky, která vznikla jako odvozenina z řecké abecedy a má kořeny v Římě zhruba ve 7. století př. n. l. Podobně jako v Číně nebo Japonsku, i západní kaligrafie dodržuje přísná pravidla a postupy pro tvorbu každého písma. Píše se obvykle plochým perem, které dovoluje různé šířky tahů při tvorbě jednotlivých písmen.

V kulturách Dálného východu má kaligrafie své kořeny v Číně. Číňané ji nazývají 書法 (shūfǎ), což doslova znamená "řád písma." Japonci mají pro ni termín 書道 (shodō), což se překládá jako "cesta psaní." Korejci označují kaligrafii jako 서예 (seoye), což znamená "umění písma," a Vietnamci používají termín Thư pháp, což lze přeložit jako "cesta písmen nebo slov." Nejstarší důkazy o existenci čínského písma byly objeveny v roce 1899 a datují se do období kolem roku 1300 př. n. l.

Mezi nejznámější čínské kaligrafy patří Wang Xizhi (303-361). V Japonsku je uznáván Kūkai (774-835) jako významný kaligraf. Zatímco pro nás v Západním světě je kaligrafie především prostředkem komunikace obsahu písemného sdělení, v Asii je vnímána i jako samostatné estetické dílo, obraz. Ve skutečnosti má v kaligrafii často přednost nad malbou.

Dokonce, znak pro "obraz" (畫) v čínštině vychází z toho pro "písmo" (書). Při kaligrafii se obvykle používají štětce vyrobené z různých druhů živočišných štětin, které, na rozdíl od pera, fungují jako pružiny. To umožňuje vytvářet různé tlaky, používat různé druhy tuší a pracovat s rozpítím a rozmazáním, což vede k vytváření písma s výraznými rozdíly oproti evropskému stylu. Počátky kaligrafie se tedy pojí s počátky znakového písma.

Náčiní a studium kaligrafie

Náčiní a studium kaligrafie mají klíčový význam pro všechny, kteří se tímto uměním zabývají. Existují čtyři základní nástroje a materiály, které jsou označovány jako "čtyři poklady studovny" (Bunbōshihō - 文房四宝) a jsou nezbytné pro kaligrafii:

Fude (筆 [fude]) – štětec: Štětec je nejdůležitějším nástrojem kaligrafa. Může existovat v různých rozměrech a tvarových provedeních. Obvykle jsou vyrobeny z různých druhů zvířecích štětin, každý s jinými vlastnostmi. Tenký štětec může vytvářet tvrdší tahy, zatímco tlustší štětec dává jemnější výsledek.
Kami (紙 [kami]) – papír: Tradiční japonský papír známý jako Washi (和紙) má jedinečné vlastnosti a je odlišný od západního papíru. Výběr správného papíru je důležitý pro dosažení krásných barev a textur v kaligrafii.
Suzuri (硯 [suzuri]) – třecí kámen: Kvalitní třecí kámen usnadňuje proces tření tuše. Kámen pokrytý diamantovým prachem umožňuje rychlejší tření tuše, zatímco levnější porcelánový kámen může trvat velmi dlouho.
Sumi (墨 [sumi]) – tuš: Kvalitní tuš je nezbytný pro kaligrafii. Každá tuš má svou vlastní barvu a odstíny, což umožňuje vytvářet různé efekty v kaligrafii.

Studium kaligrafie je založeno na mottu 守破離 Shuhari [šuhari], které lze stručně shrnout do tří fází:

守 (dodržet) – Kaligraf začíná tím, že se učí dodržovat základní principy kaligrafie, jako je správné držení štětce, příprava tuše a postupy psaní. V této fázi se učí základním dovednostem, včetně vytváření rovných čar.
破 (porušit) – Kaligraf postupně porušuje tradiční pravidla a zároveň se snaží vytvořit si vlastní osobní styl. Tato fáze zahrnuje experimentaci a odchýlení se od tradičních forem.
離 (oproštění) – V této poslední fázi se kaligraf stává svobodným od pravidel a soudů. Je to stav, kdy jsou všechna pravidla překonána, a kaligrafie dosahuje svého vlastního výrazu a stylu.

Toto motto nám připomíná, že v kaligrafii není žádný zkrat a každý kaligraf musí procházet těmito třemi fázemi, aby dosáhl mistrovství v tomto umění.

Naučte se KRASOPIS / ZÁKLADY KALIGRAFIE za 10 min v tomto videu

V tomto videu ukazuji svoje vlastní postřehy ke krasopisu a předávám dále hlavní poznatky, díky kterým se mé písmo zlepšilo během pár hodin k nerozeznání!