Jak funguje STP model u CFD brokerů

Osobní finance a peníze a Burza a trading (indexy, forex, CFD) pomáhají pochopit rozdíly mezi jednotlivými obchodními modely CFD brokerů. STP model u CFD brokerů znamená Straight Through Processing a označuje způsob, při kterém broker předává klientské objednávky dále k externím poskytovatelům likvidity nebo jiným protistranám, místo aby je nutně držel celé ve vlastní obchodní knize. Broker přitom může využívat jednoho nebo více poskytovatelů likvidity a jeho systém může automaticky směrovat objednávky podle dostupných cen a dalších pravidel. STP proto neznamená, že každý obchod je bez zásahu brokera okamžitě odeslán na jednu konkrétní burzu. CFD jsou mimoburzovní deriváty a konkrétní způsob zpracování objednávek závisí na obchodním modelu daného poskytovatele. Význam STP spočívá především v tom, že broker může přenášet část klientského tržního rizika na externí protistrany.

Co znamená STP u CFD brokera

STP znamená, že broker elektronicky zpracovává a směruje klientské objednávky k externím zdrojům likvidity nebo protistranám. Název Straight Through Processing odkazuje na automatizované předávání obchodních příkazů bez nutnosti manuálního zásahu do každé jednotlivé transakce.

Pokud trader například zadá nákup CFD na určitý index, obchodní systém brokera přijme příkaz, vyhodnotí dostupnou kotaci a podle nastaveného modelu jej může předat poskytovateli likvidity. Broker tím nemusí celou výslednou tržní expozici držet sám.

STP však není jednotný technický standard, podle kterého by všichni brokeři fungovali úplně stejně. Jeden broker může používat více poskytovatelů likvidity, jiný může využívat agregátor kotací a další může kombinovat STP prvky s interním párováním klientských pozic.

Proto samotné označení STP neposkytuje kompletní informaci o tom, jak broker konkrétní objednávku zpracuje.

Jak probíhá STP exekuce CFD příkazu

U STP modelu putuje klientský příkaz přes obchodní infrastrukturu brokera k externímu zdroji likvidity, kde se hledá odpovídající obchodovatelná cena nebo zajištění expozice. Celý proces probíhá elektronicky a může být velmi rychlý.

Modelová situace: trader vidí u CFD bid 100,00 a ask 100,05 a zadá market nákup. Broker přijme příkaz a jeho systém jej podle nastavených pravidel odešle k dostupnému poskytovateli likvidity. Pokud se mezitím cena změní na 100,08, skutečná realizace může proběhnout za tuto novou cenu. Rozdíl 0,03 představuje skluz.

STP tedy nezaručuje, že trader vždy získá přesně cenu zobrazenou před kliknutím. Naopak při rychlém trhu může být výsledná cena odlišná podle dostupné likvidity a okamžiku, kdy byla objednávka skutečně provedena.

U limitního příkazu je situace jiná, protože trader stanovuje cenovou podmínku. Pokud dostupná cena nesplní jeho limit, příkaz nemusí být proveden.

Výsledná kvalita exekuce proto závisí nejen na rychlosti systému brokera, ale také na kvalitě jeho poskytovatelů likvidity, dostupnosti objemu a aktuálních tržních podmínkách.

Jak STP souvisí s poskytovateli likvidity

Poskytovatelé likvidity jsou pro STP model zásadní, protože broker od nich získává ceny a případně využívá jejich schopnost přijímat nebo zajišťovat obchodní expozici. Broker může spolupracovat s jedním nebo více takovými subjekty.

Pokud například poskytovatel A nabízí CFD kotaci 99,98/100,02 a poskytovatel B 99,99/100,03, může broker prostřednictvím systému agregace pracovat s dostupnými cenami a vytvořit výslednou klientskou kotaci.

Více poskytovatelů může zvýšit konkurenci mezi zdroji likvidity. Neznamená to však automaticky vždy nejnižší spread. Záleží na kvalitě kotací, rychlosti jejich aktualizace, dostupném objemu a podmínkách, za kterých poskytovatelé přijímají objednávky.

STP broker tak může být závislý na kvalitě celé řady komponent. Pokud se například podkladový trh stane velmi volatilním a poskytovatelé začnou rozšiřovat spready, může se tato změna projevit také v kotaci dostupné klientovi.

U hlavních indexů je proto důležitá jejich likvidita. Likvidita hlavních světových indexů ovlivňuje prostředí, ze kterého broker získává ceny pro příslušná CFD.

Jak STP model ovlivňuje spread a náklady

STP broker může svou odměnu získávat prostřednictvím přirážky ke spreadu, samostatné komise nebo kombinace obou způsobů. Samotné předávání objednávek externímu poskytovateli tedy neznamená, že klient obchoduje bez nákladů.

Pokud poskytovatel likvidity nabídne například spread 0,10 bodu a broker k němu přidá vlastní rozpětí 0,05 bodu, klient může výsledně vidět spread 0,15 bodu. Konkrétní konstrukce však závisí na podmínkách brokera.

Někteří poskytovatelé mohou nabízet velmi nízký spread a účtovat samostatnou komisi. Pro tradera je proto důležitější sledovat celkové náklady než pouze reklamní označení „raw spread“ nebo „STP“.

Při krátkodobém obchodování může mít spread a komise zásadní význam, protože trader realizuje velké množství vstupů a výstupů. U delšího držení může být významnější například financování přes noc.

Kvalitu STP modelu proto nelze hodnotit pouze podle toho, zda broker uvádí nízký spread. Důležité je také sledovat skutečnou cenu realizace a velikost skluzu.

STP versus market maker u CFD

Hlavní rozdíl spočívá v tom, kde broker řeší klientskou expozici a jakým způsobem zpracovává obchodní tok. U market maker modelu může broker vystupovat jako protistrana klienta a část rizika řídit interně. U STP modelu se klientské objednávky typicky směrují k externím poskytovatelům likvidity.

Rozdíl však není absolutní. Broker může kombinovat více mechanismů a využívat například interní párování některých pozic a externí hedging jiných pozic.

U market maker modelu může broker například evidovat 1 milion EUR long klientských pozic a 800 000 EUR short pozic. Po interním započtení zůstává čistá expozice 200 000 EUR. Tu může podle svého rizikového systému zajistit externě.

STP model může naopak umožnit předávání jednotlivých obchodních toků externím poskytovatelům, ale ani zde nemusí být každý obchod zajišťován samostatně stejným způsobem.

Častou chybou je proto tvrzení, že STP znamená „broker nemůže být protistranou“ nebo že market maker automaticky obchoduje proti klientovi. Realita obchodních modelů může být podstatně složitější.

Výhody a nevýhody STP modelu

Výhodou STP modelu může být přístup k externí likviditě, možnost využívat více zdrojů cen a omezení části tržního rizika, které by jinak broker držel interně. Pro klienta může být přínosem také větší transparentnost obchodního toku, pokud broker jasně popisuje způsob exekuce.

STP ale není zárukou nejlepšího spreadu ani nulového střetu zájmů. Broker stále určuje obchodní podmínky, může přidávat vlastní spread a rozhoduje o technologii, přes kterou příkazy zpracovává.

Další možnou nevýhodou je závislost na externích poskytovatelích likvidity. Pokud se jejich kotace zhorší, spread rozšíří nebo dostupná likvidita poklesne, může se to projevit na podmínkách, které dostane trader.

Významná je také rychlost exekuce. Při běžném trhu může být rozdíl mezi očekávanou a skutečnou cenou minimální. Během prudkého pohybu však může vzniknout výraznější skluz bez ohledu na to, že broker používá STP.

Trader by proto měl při výběru brokera porovnávat nejen STP nebo market maker označení, ale především skutečné spready, komise, skluz, rychlost exekuce, obchodní hodiny, kvalitu platformy a transparentnost obchodního modelu.

Pro koho může být STP broker vhodný

STP model může být zajímavý pro tradery, kteří chtějí obchodovat CFD s přístupem k externí likviditě a současně chtějí znát způsob, jakým broker jejich objednávky zpracovává. Vhodnost konkrétního brokera však závisí především na obchodní strategii a reálných podmínkách.

Scalper by měl věnovat mimořádnou pozornost spreadu, komisi, rychlosti exekuce a skluzu. Pokud strategie očekává například pouze několik bodů pohybu, i malý rozdíl v nákladech může významně ovlivnit její ziskovost.

Swingový trader může více řešit financování přes noc, kvalitu exekuce při otevření trhu a podmínky při prudkých pohybech.

Začátečník by neměl vybírat brokera pouze podle označení STP. Důležitější je pochopit, jak broker vytváří kotace, odkud získává likviditu, jak účtuje náklady a jak řeší střet zájmů.

Další důležitou otázkou je velikost pozice. U velmi velkých obchodů může být dostupná likvidita významnější než samotný nominální spread, protože větší příkaz může být realizován přes více cenových úrovní.

Častou chybou je také předpokládat, že STP automaticky znamená obchodování přímo na burze. CFD jsou deriváty a STP popisuje způsob zpracování obchodního toku, nikoli skutečnost, že klient získává přímý přístup na burzu.

STP model tedy představuje způsob, jak CFD broker zpracovává klientské objednávky a využívá externí zdroje likvidity. Jeho kvalita závisí na poskytovatelích likvidity, agregaci kotací, technologii exekuce, způsobu účtování nákladů a řízení rizika. Samotné označení STP proto není důvodem k automatickému výběru ani odmítnutí brokera. Pro tradera je rozhodující, jaké ceny skutečně dostává, jaký má spread a komise, jak často vzniká skluz a jak broker funguje v běžných i extrémních tržních podmínkách.