V hloubi tibetských jeskyní, kde vzduch voní po mrazu a jalovcovém dýmu, se po staletí odehrává proces, který zůstává jedním z největších tajemství lidské existence. Jde o víc než legendu z vybledlých svitků. Fenomén duhového těla představuje moment, kdy se lidská bytost rozplyne do čistého energetického spektra.
Co je to fenomén duhového těla?
Někde mezi tibetskými kláštery a odlehlými jeskyněmi Himálaje naposledy vydechne starý mnich. Jeho tělo není uloženo do země, ale s úctou zabaleno do žlutého roucha školy Gelugpa a ponecháno v izolaci.
Během následujících sedmi dnů se odehraje něco, co popírá veškeré známé zákony moderní medicíny, patologie i termodynamiky. Odchod zesnulého mnicha provází stav, při němž se neobjevují běžné známky biologického rozkladu.
Jeho fyzická schránka se začne zmenšovat, kůže získá zářivou bělost a rysy obličeje se vyhlazují, jako by je někdo retušoval neviditelným štětcem. Po týdnu se hmotné tělo nakonec téměř beze zbytku rozplyne do záblesků barevného světla. Zanechá po sobě jen poslední biologické stopy – vlasy a nehty.
Udává se, že v průměru každých pět let některý z mnichů dokáže projít touto proměnou. Proces podle svědků bývá často doprovázen různými přírodními anomáliemi. Hovoří o nečekaných duhách na jasné obloze, vůni květin v mrazivém počasí nebo zvucích připomínajících hromy, i když je sucho a bezvětří.
Vědecké hledisko analytika Otto K. Schwarze
V roce 2024 publikoval Otto K. Schwarz v odborném periodiku Mission confessions studii, která čeří vody moderní religionistiky i teoretické fyziky. Jeho práce s názvem Modern perception of the rainbow body phenomenon in Tibetan Buddhism se snaží vnést analytický řád a vědecký přístup do jevu, který na první pohled působí v rozporu se základními zákony termodynamiky a zachování hmoty.
Texty o duhovém těle často stojí na dvou přístupech. Jeden vychází z ezoterického pohledu, druhý z přísně skeptického. Otto K. Schwarz volí střední cestu. Vychází z tisíců svědectví, fenomén uznává, analyzuje jej a hledá způsob, jak by jej mohla moderní věda popsat a uchopit.
Klasifikace dematerializace: Co zůstane po mistrovi?
Schwarzova studie představuje víc než soubor barvitých legend. Autor pracuje s očitými svědectvími z 20. a 21. století, věnuje se historickým debatám o původu tohoto vědění i archeologickým souvislostem. Ve své práci rozlišuje:
· Malé duhové tělo: Tělo se v průběhu několika dní postupně zmenšuje, až dosáhne velikosti zhruba 30 až 40 centimetrů, přičemž si zachová proporce dospělého člověka.
· Úplná realizace: Po jogínovi nezůstane nic kromě vlasů a nehtů, které prý fyzická hmota nedokáže energeticky přetavit.
Dvě cesty k absolutnu: Technologie vnitřního světla
Jak se z člověka z masa a kostí stane světelné spektrum? Otto K. Schwarz odkazuje na dvě klíčové techniky této transformace:
- Trekčö (Průlom): Tato praxe se zaměřuje na rozpoznání čistého vědomí. Je to okamžik, kdy praktikující oddělí své ego od vnímání duality. Bez tohoto psychologického a ontologického základu je fyzická transformace nemožná.
- Tögal (Přímý přechod): Zde už vstupujeme do oblasti pokročilé optiky vnitřního zraku. Tögal pracuje s vizemi a světelnými body. Tato praxe je považována za přímý motor, který v okamžiku smrti spustí přetavení biologických buněk do fotonů.
Případ Khenpo Achö (1998)
Jedním z nejlépe zdokumentovaných moderních případů je úmrtí mnicha Khenpo Achö v oblasti Kham. Svědci popisovali, že několik dní před jeho smrtí byl vzduch v okolí jeho příbytku prosycen jemným praskáním a nad domem se opakovaně objevovaly duhy, přestože nepršelo.
Poté, co Khenpo Achö zemřel, odstartoval proces, který trval přesně sedm dní. Tělo se postupně zmenšovalo, až se zcela rozplynulo.
Jeho případ zaujal i benediktinského mnicha Davida Steindl-Rasta, který v roce 2002 navrhl, aby se věda tomuto fenoménu věnovala jako antropologickému dokladu možností lidského těla. Podle něj by potvrzení těchto procesů otevřelo nový pohled i na události, jako je biblické vzkříšení.
Světelný odkaz Nyala Pema Dündula (1872)
Další případ posmrtné proměny fyzického těla v čistou energii se odehrál v divokém vysokohorském údolí Šečen a stal se základním kamenem pro moderní studium Dzogčhenu.
Nyala Pema Dündul byl známý jako asketa, který strávil desítky let v izolaci. Když cítil, že se jeho čas naplnil, požádal své žáky, aby ho uzavřeli do malého stanu a sedm dní ho nerušili. Svědci se nechali slyšet, že po celých sedm dní se nad stanem vznášely světelné koule a prstence barev, které ozařovaly okolní skály i v noci. Osmý den žáci stan otevřeli a našli v něm jen prázdné roucho a několik pramínků vlasů.
Tento případ poutá pozornost tím, že Pema Düddul po sobě nezanechal ani kosti. Schwarz jej proto řadí mezi „úplnou realizaci“, při níž se biologická integrita celého skeletu proměnila ve fotonovou emisi.
Zlatý záblesk učitele Sonama Namgyal (1952)
V malé vesnici v oblasti Dege, kde se život točí v rytmu modlitebních mlýnků, sběru vonných bylin a těžké práce s dřevem, žil prostý tesař Sonam Namgyal. Celý život vyráběl nábytek a rámy pro klášterní thangky, ale v soukromí svého skromného domova byl tichým praktikujícím Dzogčhenu.
Po jeho smrti zůstalo tělo v domě, jak si sám přál. Sousedé i příbuzní vypovídali, že po celý následující týden obklopoval tesařův dům prstenec barevného světla, který jako by vycházel přímo ze stěn a střechy.
Když rodina osmý den s úctou vstoupila do místnosti, našla na lůžku pouze tesařovy vlasy a nehty. Ležely přesně v místech, kde ještě před týdnem spočívalo jeho tělo, jako tiché memento toho, co se odehrálo.
Proces proměny fyzického těla v energii probíhá i v jiných zemích
To, co Tibeťané uctívají jako „ja lus“, nazývali staří Egypťané „karast“. V súfismu se hovoří o „nejsvětějším těle“, které nepodléhá zákonům zániku, zatímco taoisté v Číně po staletí hledali cestu k „diamantovému tělu“ nesmrtelných těm, kterým říkali „chodci v oblacích“. Alchymisté Západu psali o „zlatém těle“ a jogíni o „těle blaha“.
Většina termínů označujících jeden a ten samý proces napříč světem dokazuje, že pod povrchem různých kultur dřímá stejné poznání: Naše tělesnost představuje jednu z fází existence. Jde o stav, kdy se biologie setkává s kvantovou fyzikou.
Fenomén duhového těla otevírá otázky, které přesahují hranice vědy, náboženství i našeho běžného chápání života a smrti. Další články, rozhovory a příběhy o umírání, lidském vědomí, duchovních tradicích i způsobech, jakými různé kultury nahlížejí na odchod člověka, najdete na webu memoary.cz
