Jak funguje CRS

CRS je mezinárodní systém automatické výměny informací o finančních účtech mezi daňovými správami jednotlivých států. Systém může ovlivnit osobní finance a peníze lidí s účty nebo investicemi v zahraničí a patří mezi důležité nástroje v oblasti daní a finanční legislativy. Zkratka CRS znamená Common Reporting Standard a jeho hlavním účelem je umožnit státům získávat informace o finančních účtech svých daňových rezidentů vedených v zahraničí.

Co je CRS a proč vznikl

CRS neboli Common Reporting Standard je standard pro automatickou výměnu informací o finančních účtech. Byl vytvořen jako nástroj mezinárodní daňové spolupráce a jeho smyslem je omezovat ukrývání finančního majetku a příjmů v zahraničí. Jednotlivé zapojené státy získávají prostřednictvím systému informace, které mohou využít při správě daní.

V minulosti bylo pro daňovou správu výrazně obtížnější zjistit, že její daňový rezident vlastní účet, investice nebo jiný finanční majetek u zahraniční finanční instituce. CRS vytváří mechanismus, prostřednictvím kterého finanční instituce zjišťují daňovou rezidenci svých klientů a vybrané informace následně vstupují do systému mezinárodní výměny dat.

Automatická výměna znamená, že daňový úřad nemusí vždy nejprve zahájit individuální pátrání po konkrétním zahraničním účtu. Informace mohou být mezi zapojenými státy předávány pravidelně na základě stanovených pravidel.

CRS však není samostatnou daní. Neznamená ani automatické zdanění peněz uložených na zahraničním účtu. Jde především o informační systém, který umožňuje daňovým správám porovnávat získané údaje s daňovými povinnostmi konkrétních osob.

Jak CRS funguje v praxi

Základním principem CRS je zjištění daňové rezidence klienta finanční instituce. Banka, investiční společnost nebo jiná instituce spadající do pravidel CRS může při založení účtu požadovat informace o daňové rezidenci a daňovém identifikačním čísle klienta.

Klient může vyplňovat takzvané čestné prohlášení o daňové rezidenci. Finanční instituce následně posuzuje získané údaje a informace, které má o klientovi k dispozici. Pokud je účet podle pravidel CRS považován za oznamovaný účet, mohou být vybrané údaje předány příslušnému orgánu.

Domácí daňová správa následně předává informace státu, ve kterém je držitel účtu daňovým rezidentem, pokud jsou splněny podmínky mezinárodní výměny. Česká daňová správa tak může získávat informace o vybraných zahraničních finančních účtech českých daňových rezidentů.

Stejný princip funguje také opačným směrem. Pokud má zahraniční daňový rezident oznamovaný účet u české finanční instituce, mohou být informace prostřednictvím příslušného systému předány daňové správě státu jeho daňové rezidence.

Samotná existence zahraničního účtu přitom nemusí znamenat porušení daňových předpisů. Český daňový rezident může legálně používat zahraniční bankovní nebo investiční služby. Důležité je správně řešit případné zdanitelné příjmy a další povinnosti související s finančním majetkem.

Jaké údaje se přes CRS předávají

Rozsah předávaných informací se řídí pravidly CRS a může zahrnovat identifikační údaje držitele účtu i informace o finančním účtu. Význam má zejména jméno, adresa, stát daňové rezidence, daňové identifikační číslo a další údaje potřebné k identifikaci osoby.

U finančního účtu mohou být předávány informace umožňující identifikovat účet a finanční instituci. Podle typu účtu a konkrétní situace mohou být součástí oznamovaných údajů také informace o zůstatku nebo hodnotě účtu a vybraných finančních částkách souvisejících s účtem.

CRS tedy není pouze seznamem lidí, kteří mají účet v zahraničí. Systém je vytvořen tak, aby daňová správa získala údaje použitelné při porovnání finančních informací s daňovým postavením konkrétního rezidenta.

Rozsah oznamovaných údajů se může lišit podle druhu finančního účtu. Jiný charakter má běžný bankovní účet a jiný investiční účet, na kterém jsou drženy finanční instrumenty a vznikají příjmy z investic.

Pokud daňová správa získá informace o zahraničním finančním účtu, neznamená to automaticky doměření daně. Údaje však mohou být využity při vyhodnocování daňových povinností nebo při porovnávání s údaji uvedenými v daňovém přiznání.

Koho se CRS týká

CRS se může týkat fyzických osob, podnikatelů i právnických osob využívajících finanční účty v zapojených státech. Rozhodující je zejména daňová rezidence držitele účtu a pravidla vztahující se na konkrétní finanční instituci a účet.

Pro běžného člověka může být CRS důležitý například při používání zahraniční banky. Investor se s pravidly může setkat při založení účtu u zahraničního brokera nebo investiční platformy. Podnikatel může řešit CRS při používání zahraničních finančních služeb.

Častým omylem je představa, že se CRS týká pouze velmi bohatých lidí nebo majitelů tajných účtů. Pravidla automatické výměny informací mohou dopadat také na běžné klienty finančních institucí, pokud splňují podmínky pro oznamování.

Významnou roli hraje daňová rezidence. Český občan nemusí být automaticky českým daňovým rezidentem pouze na základě občanství. Daňová rezidence se posuzuje podle daňových pravidel a případně také podle příslušných mezinárodních smluv.

Pokud se daňová rezidence klienta změní, může být nutné tuto skutečnost finanční instituci oznámit. Banka nebo jiná instituce může požadovat nové prohlášení a aktualizaci daňových údajů.

CRS, zahraniční účty a daně v České republice

Český daňový rezident zpravidla řeší svou daňovou povinnost také ve vztahu k vybraným příjmům ze zahraničí. Samotné vedení peněz na zahraničním účtu však automaticky neznamená, že celý zůstatek účtu představuje zdanitelný příjem.

Je nutné rozlišovat mezi majetkem a příjmem. Pokud člověk převede své již dříve získané peníze z českého účtu na vlastní zahraniční účet, samotný převod obvykle nevytváří nový příjem pouze tím, že peníze změnily banku.

Jiná situace může nastat u úroků, dividend, příjmů z investic nebo dalších výnosů. Tyto částky je nutné posoudit podle českých daňových pravidel a případné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

CRS může finančnímu úřadu umožnit získat informaci o účtu nebo finančních hodnotách, které mají souvislost se zahraničními příjmy českého daňového rezidenta. Pokud údaje neodpovídají podanému daňovému přiznání, může správce daně požadovat vysvětlení nebo doložení rozhodných skutečností.

Daňový poplatník by proto měl mít přehled o zahraničních příjmech a uchovávat dokumenty potřebné k jejich doložení. U investičních účtů mohou být důležité výpisy, přehledy transakcí, údaje o dividendách nebo doklady o dani zaplacené v zahraničí.

Jaký je rozdíl mezi CRS a FATCA

CRS a FATCA jsou systémy související s výměnou finančních informací, ale nejde o totožná pravidla. CRS je mezinárodní standard využívaný řadou zapojených států, zatímco FATCA vychází z amerických pravidel a souvisí zejména s daňovým systémem Spojených států.

Finanční instituce se proto mohou klientů ptát na daňovou rezidenci i na skutečnosti související se Spojenými státy. Klient může při založení finančního účtu vyplňovat dokumenty potřebné pro posouzení podle více systémů.

Rozdíl je důležitý zejména pro osoby s vazbou na americký daňový systém. U běžného českého daňového rezidenta bez relevantní vazby na Spojené státy bývá z hlediska mezinárodní automatické výměny informací významnější CRS.

Co dělat, pokud se na vás CRS vztahuje

Samotná účast finančního účtu v systému CRS není důvodem k obavám ani automatickým daňovým problémem. Důležité je uvádět finanční instituci správné informace o daňové rezidenci a řádně řešit zdanitelné zahraniční příjmy.

Pokud člověk používá zahraniční banku nebo brokera, měl by mít přehled o úrocích, dividendách, prodejích investic a dalších finančních příjmech. Následně je nutné posoudit, zda mají být zahrnuty do českého daňového přiznání nebo zda se na ně vztahuje osvobození či jiný daňový režim.

Největším rizikem není samotný zahraniční účet, ale nesoulad mezi skutečnými příjmy a splněnými daňovými povinnostmi. CRS umožňuje daňovým správám získávat informace automaticky, a proto není vhodné předpokládat, že zahraniční finanční účet zůstane před českým finančním úřadem automaticky neznámý.

CRS v praxi funguje jako mezinárodní informační síť mezi finančními institucemi a daňovými správami. Banka nebo jiná finanční instituce zjišťuje daňovou rezidenci klienta, vybrané údaje mohou být oznámeny a následně předány státu daňové rezidence. Pro českého daňového rezidenta je proto důležité správně zdaňovat zahraniční příjmy a uchovávat dokumentaci, která umožní vysvětlit původ peněz a finanční transakce.