Slovník daňových pojmů
Daňové pojmy se objevují v daňových přiznáních, účetnictví, podnikání i běžné komunikaci s finančním úřadem. Jejich správné pochopení pomáhá lépe spravovat osobní finance a peníze a orientovat se v oblasti daní a finanční legislativy. Následující slovník daňových pojmů vysvětluje nejčastější výrazy jednoduchým způsobem a pomáhá rozlišit termíny, které bývají často zaměňovány.
Základní daňové pojmy a jejich význam
Daň je povinná peněžní platba odváděná veřejnému rozpočtu podle zákonných pravidel. Daně mohou zatěžovat příjmy, spotřebu, vlastnictví majetku nebo jiné zákonem vymezené skutečnosti. Mezi známé druhy patří daň z příjmů, daň z přidané hodnoty a daň z nemovitých věcí.
Poplatník daně je osoba, jejíž příjem, majetek nebo jiná skutečnost je předmětem daně. Poplatníkem daně z příjmů může být zaměstnanec, OSVČ, investor nebo společnost. Poplatník je tedy osobou, jejíž daňová povinnost je z ekonomického pohledu řešena.
Plátce daně je osoba, které zákon ukládá povinnost daň vybrat, srazit nebo odvést správci daně. Typickým příkladem může být zaměstnavatel odvádějící daň související s příjmy zaměstnance. Plátce a poplatník proto nemusí být stejnou osobou.
Daňový subjekt je obecné označení osoby, která má při správě daní práva nebo povinnosti v postavení stanoveném daňovými předpisy. Může jít například o poplatníka nebo plátce daně.
Správce daně je orgán vykonávající správu konkrétní daně. Správce přijímá daňová podání, eviduje platby, stanovuje daň a může provádět kontrolní nebo vymáhací postupy.
Finanční úřad je orgán finanční správy, se kterým daňoví poplatníci a firmy řeší řadu daňových povinností. Konkrétní příslušnost finančního úřadu se určuje podle zákonných pravidel.
Předmět daně označuje skutečnost, na kterou se konkrétní daň vztahuje. U daně z příjmů jde o zákonem vymezené příjmy, zatímco jiné daně mohou být spojeny s majetkem nebo spotřebou.
Základ daně je hodnota, ze které se vypočítává daň. Jeho stanovení se liší podle druhu daně. U daně z příjmů nemusí základ daně odpovídat celkové částce peněz přijatých poplatníkem.
Sazba daně určuje, jakým způsobem se ze základu daně vypočítá daň. Sazba může být procentní nebo stanovena jiným způsobem podle konkrétní daňové úpravy.
Daňová povinnost je souhrn povinností vznikajících podle daňových předpisů. V běžném významu se tímto výrazem často označuje také výsledná částka daně, kterou má poplatník nebo plátce odvést.
Zdaňovací období je období, za které se daň stanovuje nebo vykazuje. Může jít například o kalendářní rok, hospodářský rok, měsíc nebo čtvrtletí podle konkrétní daně a daňového subjektu.
Daňový rok je běžné označení období, za které se řeší daň z příjmů. U fyzických osob jde zpravidla o kalendářní rok.
Splatnost daně označuje okamžik, do kterého musí být daň zaplacena. Datum podání daňového formuláře a datum splatnosti konkrétní povinnosti spolu mohou souviset, ale vždy je nutné sledovat pravidla příslušné daně.
Daňové přiznání, formuláře a komunikace s finančním úřadem
Daňové přiznání je daňové tvrzení obsahující údaje potřebné pro stanovení daně. Poplatník v něm uvádí příjmy, výdaje, základ daně a další údaje podle konkrétního druhu daně.
Řádné daňové přiznání je standardní přiznání podávané za příslušné zdaňovací období. Jde o základní daňové podání poplatníka, kterému vznikla povinnost přiznání podat.
Opravné daňové přiznání slouží k opravě dříve podaného přiznání před uplynutím lhůty pro jeho podání. Pro další postup se vychází z opravného přiznání.
Dodatečné daňové přiznání se používá při opravě údajů po uplynutí řádné lhůty. Podmínky jeho podání stanovuje daňový řád a pravidla konkrétní daně.
Daňové tvrzení je obecnější pojem zahrnující zákonem vymezená podání, kterými daňový subjekt sděluje správci daně údaje rozhodné pro stanovení daně.
Daňový formulář je formulář určený pro konkrétní podání vůči správci daně. Může jít o daňové přiznání, hlášení, přihlášku k registraci nebo oznámení změny údajů.
Daňová registrace znamená evidenci daňového subjektu ke konkrétní dani nebo daňovému postavení, pokud registrační povinnost stanovuje zákon. Pravidla registrace se mezi jednotlivými daněmi liší.
DIČ neboli daňové identifikační číslo slouží k identifikaci daňového subjektu v daňových vztazích. DIČ nelze zaměňovat s identifikačním číslem osoby.
IČO je identifikační číslo osoby používané k identifikaci ekonomického subjektu. Samotné přidělení IČO neznamená automaticky registraci ke všem daním.
Datová schránka je elektronický systém pro doručování dokumentů a komunikaci s orgány veřejné moci. U podnikatelů a právnických osob má význam také pro způsob podávání některých daňových dokumentů.
Daňová informační schránka umožňuje oprávněné osobě elektronicky získat přístup k vybraným informacím vedeným správcem daně. Může pomoci při kontrole daňových povinností a evidovaných plateb.
Místní příslušnost určuje, který správce daně řeší daňové záležitosti konkrétního subjektu. Příslušnost se stanovuje podle zákonných pravidel a daňový subjekt si finanční úřad běžně nevybírá podle vlastních preferencí.
Plná moc umožňuje jiné osobě zastupovat daňový subjekt v rozsahu uděleného zmocnění. Podnikatele může při jednání se správcem daně zastupovat například daňový poradce.
Daňový poradce je osoba oprávněná poskytovat daňové poradenství podle příslušných právních pravidel. Může zastupovat klienta před správcem daně a pomáhat s daňovými povinnostmi.
Příjmy, výdaje, daňové slevy a základ daně
Zdanitelný příjem je příjem, který vstupuje do daňového posouzení podle zákona o daních z příjmů a není z příslušného režimu vyloučen nebo osvobozen.
Osvobozený příjem je příjem, který při splnění zákonných podmínek nepodléhá dani z příjmů. U některých osvobozených příjmů může přesto vzniknout oznamovací povinnost.
Příjem ze závislé činnosti je daňová kategorie zahrnující zejména příjmy ze zaměstnání a další zákonem vymezené příjmy podobného charakteru.
Příjem ze samostatné činnosti zahrnuje příjmy z podnikání a dalších samostatně vykonávaných činností vymezených zákonem. Typicky se týká OSVČ, ale může zahrnovat také některé autorské nebo profesní příjmy.
Příjem z kapitálového majetku je zvláštní daňová kategorie zahrnující vybrané příjmy související s finančním majetkem. Daňový režim závisí na konkrétním druhu příjmu.
Příjem z nájmu je daňová kategorie pro vybrané příjmy z pronájmu majetku. Nelze automaticky každý příjem spojený s nemovitostí považovat za příjem z nájmu.
Ostatní příjem je příjem zařazený do zvláštní kategorie ostatních příjmů podle zákona o daních z příjmů. Může zahrnovat například některé příležitostné příjmy nebo příjmy z prodeje majetku.
Daňový výdaj je výdaj, který lze při splnění zákonných podmínek zohlednit při stanovení základu daně. Podnikatel musí být schopen jeho souvislost se zdanitelnými příjmy odpovídajícím způsobem doložit.
Daňově uznatelný výdaj je běžné označení výdaje splňujícího podmínky pro snížení základu daně. Ne každý podnikatelský výdaj je automaticky daňově uznatelný.
Daňově neuznatelný výdaj je výdaj, který podle daňových pravidel nelze použít ke snížení základu daně. V účetnictví může být náklad evidován, ale pro výpočet daně je nutné provést odpovídající úpravu.
Výdajový paušál umožňuje u vybraných příjmů ze samostatné činnosti stanovit výdaje procentem z příjmů. Podnikatel potom pro výpočet daně neuplatňuje jednotlivé skutečné výdaje stejným způsobem jako při daňové evidenci.
Paušální daň je běžné označení systému souvisejícího s paušálním režimem OSVČ. Nelze ji zaměňovat s výdajovým paušálem, protože jde o dva rozdílné daňové nástroje.
Paušální režim je zvláštní režim určený OSVČ splňujícím zákonné podmínky. Podnikatel odvádí paušální zálohu a při splnění všech pravidel může mít zjednodušené daňové a pojistné povinnosti.
Nezdanitelná část základu daně umožňuje při splnění podmínek snížit základ daně. Od daňové slevy se liší tím, že nesnižuje přímo vypočtenou daň.
Sleva na dani snižuje vypočtenou daň. Jednotlivé slevy mají vlastní zákonné podmínky a nelze je automaticky uplatnit bez splnění stanovených pravidel.
Daňové zvýhodnění je zvláštní daňový nástroj související zejména s vyživovanými dětmi. Při splnění podmínek může ovlivnit výslednou daňovou povinnost.
Daňový bonus může vzniknout v souvislosti s daňovým zvýhodněním při splnění zákonných podmínek. Jde o situaci, kdy se příslušné zvýhodnění projeví nad rámec snížení vypočtené daně.
Daňová ztráta je záporný daňový výsledek stanovený podle zákonných pravidel. Za splnění podmínek ji lze využít při stanovení základu daně v jiných zdaňovacích obdobích.
DPH a nejdůležitější pojmy daně z přidané hodnoty
DPH neboli daň z přidané hodnoty je nepřímá daň vztahující se na vybraná dodání zboží, poskytování služeb a další plnění. DPH patří mezi nejvýznamnější daně v podnikatelské praxi.
Plátce DPH je osoba registrovaná k dani z přidané hodnoty jako plátce. Plátce musí plnit povinnosti stanovené zákonem o DPH a podle konkrétní situace podávat příslušná daňová podání.
Neplátce DPH je běžné označení osoby, která není registrována jako plátce daně z přidané hodnoty. Neplátce však může za určitých podmínek získat jiné postavení v systému DPH.
Identifikovaná osoba je zvláštní postavení v oblasti DPH související zejména s některými přeshraničními transakcemi. Identifikovaná osoba není klasickým plátcem DPH.
Zdanitelné plnění je plnění podléhající dani podle pravidel zákona o DPH. Pro správné určení daňové povinnosti je nutné posoudit druh plnění, místo plnění a další rozhodné okolnosti.
Uskutečnění zdanitelného plnění označuje okamžik významný pro vznik a vykázání daňové povinnosti. Pravidla se mohou lišit podle druhu dodávaného zboží nebo poskytované služby.
DUZP je běžně používaná zkratka pro datum uskutečnění zdanitelného plnění. Tento údaj má význam při správném zařazení plnění do příslušného zdaňovacího období.
Daň na výstupu je DPH, kterou plátce přiznává u uskutečněných plnění podle pravidel zákona. Její výše vstupuje do výpočtu výsledné daňové povinnosti.
Daň na vstupu souvisí s DPH u přijatých zdanitelných plnění. Za splnění zákonných podmínek může plátce uplatnit nárok na odpočet.
Nárok na odpočet DPH umožňuje plátci za stanovených podmínek odečíst DPH související s přijatými plněními. Samotné zaplacení faktury automaticky nezaručuje možnost uplatnit odpočet.
Krácení odpočtu DPH znamená omezení nároku na odpočet v situacích stanovených zákonem. Může souviset například s používáním přijatých plnění pro různé druhy činností.
Reverse charge neboli přenesení daňové povinnosti je režim, ve kterém povinnost přiznat DPH za stanovených podmínek přechází na příjemce plnění.
Kontrolní hlášení je elektronické podání obsahující podrobnější informace o vybraných transakcích plátce DPH. Údaje musí odpovídat daňové evidenci a souvisejícím dokladům.
Souhrnné hlášení souvisí s vybranými přeshraničními plněními v rámci Evropské unie. Povinnost jeho podání závisí na charakteru uskutečněných transakcí.
OSS neboli One Stop Shop je zvláštní režim umožňující řešit DPH u vybraných přeshraničních plnění prostřednictvím jednoho členského státu Evropské unie.
Daňový doklad je dokument obsahující náležitosti stanovené pravidly DPH. Typickým daňovým dokladem je faktura splňující zákonné požadavky.
Opravný daňový doklad slouží k zachycení vybraných změn původního plnění a související DPH. V praxi se používá například při změně základu daně za podmínek stanovených zákonem.
Placení daní, nedoplatky a sankce
Záloha na daň je průběžná platba hrazená před konečným stanovením daňové povinnosti. Výše a frekvence záloh se řídí pravidly konkrétní daně.
Daňový nedoplatek je částka evidovaná správcem daně jako neuhrazená po její splatnosti. Nedoplatek může vést ke vzniku dalších finančních následků nebo k vymáhání.
Daňový přeplatek vzniká při evidenci vyšší částky na osobním daňovém účtu oproti příslušné daňové povinnosti podle pravidel správy daní. Ne každý evidovaný přeplatek musí být automaticky okamžitě vyplacen.
Vratitelný přeplatek je přeplatek splňující podmínky pro vrácení daňovému subjektu. Při jeho posuzování se zohledňují pravidla daňového řádu.
Úrok z prodlení může vzniknout při pozdní úhradě daňové povinnosti. Jeho vznik a výpočet stanovuje daňový řád.
Pokuta za opožděné tvrzení daně může vzniknout při pozdním podání daňového tvrzení za zákonem stanovených podmínek. Nelze ji zaměňovat s úrokem vznikajícím kvůli pozdní platbě.
Penále je daňová sankce související s doměřením daně nebo dalšími zákonem vymezenými změnami daňové povinnosti. Výraz penále se v běžné řeči často nesprávně používá pro jakoukoliv daňovou sankci.
Posečkání daně umožňuje za splnění podmínek odložit úhradu daňové povinnosti. O posečkání rozhoduje správce daně na základě konkrétní situace.
Splátky daně umožňují při povolení správce daně rozložit úhradu daňové povinnosti. Daňový subjekt musí dodržovat stanovený režim placení.
Prominutí příslušenství daně je postup, při kterém může být za zákonných podmínek prominuta vybraná sankce nebo jiná část příslušenství daně. Samotná žádost nezaručuje kladné rozhodnutí.
Daňová exekuce je způsob vymáhání daňového nedoplatku správcem daně. Může postihnout peněžní prostředky, příjmy nebo jiný majetek daňového dlužníka podle zákonných pravidel.
Daňový dlužník je osoba, u které správce daně eviduje daňový nedoplatek. Ukončení podnikání nebo zrušení živnosti samo o sobě daňový dluh neodstraňuje.
Osobní daňový účet je evidence vedená správcem daně pro jednotlivé daňové povinnosti a platby daňového subjektu. Umožňuje sledovat předpisy, úhrady, přeplatky a nedoplatky.
Daňová kontrola, lhůty a další důležité daňové pojmy
Daňová kontrola je postup správce daně zaměřený na prověření daňových povinností a tvrzení daňového subjektu. Finanční úřad může požadovat účetní doklady, faktury, smlouvy a další důkazní prostředky.
Postup k odstranění pochybností je postup používaný při konkrétních pochybnostech správce daně o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti daňového tvrzení. Nejde automaticky o klasickou daňovou kontrolu.
Místní šetření umožňuje správci daně provádět zjištění a vyhledávat důkazní prostředky důležité pro správu daní. Může probíhat také mimo pracoviště finančního úřadu.
Důkazní břemeno označuje povinnost prokázat rozhodné skutečnosti v daňovém řízení. Daňový subjekt musí být schopen doložit údaje, které uvádí ve svých daňových tvrzeních, pokud to vyžadují pravidla správy daní.
Výzva finančního úřadu je úřední dokument, kterým správce daně požaduje splnění určité povinnosti, doplnění údajů nebo jinou součinnost. Výzvu není vhodné ignorovat a je nutné sledovat stanovenou lhůtu.
Doměření daně znamená dodatečné stanovení daňové povinnosti oproti dříve stanovené dani. Může být výsledkem daňové kontroly nebo jiného postupu správce daně.
Prekluzivní lhůta je lhůta spojená se zánikem možnosti vykonat určité právo nebo pravomoc. V daňové oblasti je významná zejména lhůta pro stanovení daně.
Promlčení souvisí s omezením možnosti vymáhat určité právo po uplynutí stanovené doby. Promlčení a prekluze nejsou totožné právní pojmy.
Daňová rezidence určuje stát, ve kterém je osoba považována za daňového rezidenta. Daňový rezident může mít povinnost řešit také příjmy dosažené v zahraničí.
Daňový nerezident je osoba, která není daňovým rezidentem konkrétního státu. Rozsah její daňové povinnosti může být omezen zejména na příjmy ze zdrojů na území daného státu.
Dvojí zdanění označuje situaci, kdy může být stejný příjem daňově posuzován ve více státech. K řešení se používají vnitrostátní pravidla a smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Metoda zápočtu je způsob zamezení dvojímu zdanění, při kterém se za splnění podmínek zohledňuje daň zaplacená v zahraničí.
Metoda vynětí je metoda, při které se vybraný zahraniční příjem za stanovených podmínek vyjímá ze zdanění v druhém státě. Konkrétní použití závisí na příslušné mezinárodní smlouvě.
Srážková daň je způsob výběru daně, při kterém plátce příjmu daň srazí a odvede správci daně. Příjemce tak obdrží částku po provedení příslušné srážky.
Zálohová daň představuje průběžně odváděnou daň, která může být následně vypořádána v ročním zúčtování nebo daňovém přiznání podle konkrétní situace.
Roční zúčtování daně je postup, při kterém zaměstnavatel za splnění zákonných podmínek vypořádá daňové zálohy zaměstnance za příslušný rok.
Daňový odpis umožňuje postupně zahrnovat hodnotu vybraného majetku do daňových výdajů podle pravidel zákona o daních z příjmů.
Obchodní majetek je majetek zahrnutý do podnikatelské nebo daňové evidence způsobem stanoveným zákonem. Zařazení majetku může ovlivnit jeho odpisování i budoucí zdanění při prodeji.
Daňová evidence je evidence příjmů, výdajů, majetku a dluhů vedená pro účely stanovení základu daně z příjmů. Nelze ji automaticky zaměňovat s účetnictvím.
Účetnictví je systém zachycující majetek, závazky, náklady, výnosy a další účetní skutečnosti. Účetní výsledek hospodaření může být při výpočtu daně upraven podle daňových pravidel.
Slovník daňových pojmů pomáhá rychle pochopit výrazy používané finančním úřadem, účetními, daňovými poradci a podnikateli. Základní orientace v pojmech, jako jsou základ daně, daňové přiznání, plátce, poplatník, DPH, daňový odpočet, nedoplatek nebo daňová kontrola, usnadňuje pochopení daňových povinností a snižuje riziko záměny výrazů, které mají v daňové legislativě rozdílný význam.
