Rozvíjející se ekonomiky patří k nejdynamičtějším segmentům globálního finančního systému a jejich měny nabízejí investorům kombinaci, kterou na vyspělých trzích jen těžko najdou – vyšší výnosový potenciál spojený s výrazně vyšší mírou nejistoty.
Kdo se rozhodne vstoupit do tohoto segmentu, musí pochopit, že zde neplatí stejná pravidla jako u tradičních měnových párů typu euro/dolar. Než se pustíme do detailů, stojí za to připomenout základ: pro investora, který si teprve ujasňuje, co je forex, je devizový trh místem, kde se neustále přeceňuje relativní hodnota jedné měny vůči druhé na základě makroekonomických dat, úrokových sazeb a kapitálových toků.
Proč měny rozvíjejících se trhů přitahují kapitál
Hlavním magnetem je úrokový diferenciál – rozdíl mezi úrokovou sazbou centrální banky rozvíjející se ekonomiky a sazbou v zemi, odkud kapitál pochází. Pokud centrální banka rozvíjejícího se trhu udržuje sazby výrazně nad úrovní vyspělých ekonomik, vzniká prostor pro takzvaný carry trade: investor si půjčí kapitál v měně s nízkým úrokem a investuje jej do aktiva denominovaného v měně s vyšším úrokem. Rozdíl mezi oběma sazbami představuje potenciální výnos, ovšem pouze za předpokladu, že směnný kurz zůstane stabilní nebo se posune ve prospěch investora.
Druhým faktorem je růstová dynamika. Rozvíjející se ekonomiky často rostou rychleji než vyspělé trhy, což se promítá do přílivu přímých zahraničních investic i portfoliového kapitálu. Tento příliv zvyšuje poptávku po lokální měně a může podpořit její zhodnocení vůči rezervním měnám.
Rizika, která snižují atraktivitu vysokého výnosu
Vysoký úrokový diferenciál nikdy nepřichází bez protihodnoty v podobě rizika. Volatilita měn rozvíjejících se trhů bývá násobně vyšší než u hlavních měnových párů, a to zejména v obdobích, kdy globální investoři přehodnocují svůj apetit k riziku. Jakmile centrální banky vyspělých ekonomik zpřísní měnovou politiku nebo dojde k výprodeji na akciových trzích, kapitál se z rozvíjejících se trhů stahuje rychleji, než na ně přitekl – tento jev je označován jako kapitálový útěk.
Dalším faktorem je politické a institucionální riziko. Změna vlády, nestabilní fiskální politika nebo netransparentní zásahy centrální banky do devizového trhu dokážou během několika hodin obrátit trend, který se budoval měsíce. Investor by měl rovněž sledovat velikost devizových rezerv dané země – nízké rezervy omezují schopnost centrální banky bránit měnu proti spekulativnímu tlaku.
Neopominutelnou proměnnou je i inflační diferenciál. Pokud inflace v rozvíjející se ekonomice dlouhodobě převyšuje inflaci v zemi rezervní měny, dochází k postupné erozi reálné hodnoty lokální měny bez ohledu na nominální úrokovou sazbu. Nominálně atraktivní výnos tak může být v reálném vyjádření zcela vymazán.
Jak se s rizikem pracuje v praxi
Profesionální investoři proto zřídka drží expozici vůči měnám rozvíjejících se trhů nezajištěnou. Standardním nástrojem je forwardová transakce, která umožňuje zafixovat směnný kurz k budoucímu datu a eliminovat tak nejistotu spojenou s krátkodobým výkyvem. Alternativou jsou měnové opce, jež poskytují ochranu proti nepříznivému pohybu kurzu při zachování účasti na případném zisku – za cenu opční prémie.
Klíčovým pojmem, který se s těmito nástroji pojí, je depozitum zajištění, tedy částka, kterou investor musí složit u brokera jako záruku při obchodování s pákou. Čím vyšší je volatilita podkladové měny, tím vyšší depozitum broker obvykle vyžaduje, protože se tím kryje proti riziku prudkého pohybu kurzu, který by mohl vést ke ztrátě přesahující vloženou marži. Investor by měl toto navýšení marže vnímat jako přímý signál zvýšeného tržního rizika, nikoliv jako administrativní překážku.
Diverzifikace jako klíčová zásada
Vzhledem k tomu, že jednotlivé rozvíjející se ekonomiky reagují na globální šoky odlišně v závislosti na struktuře exportu, zadlužení a měnovém režimu, je diverzifikace napříč regiony základním principem, jak omezit riziko koncentrace do jediné měny nebo geografického celku. Kombinace expozice vůči surovinově orientovaným ekonomikám s expozicí vůči exportně orientovaným průmyslovým zemím dokáže vyvážit citlivost portfolia na různé typy externích šoků, ať už jde o pokles cen komodit, nebo zpřísnění globálních finančních podmínek.
Závěr
Měny rozvíjejících se trhů zůstávají legitimní součástí diverzifikovaného portfolia, avšak jejich atraktivita stojí a padá s disciplinovaným řízením rizika. Vyšší úrokový diferenciál a růstový potenciál musí být vždy poměřovány proti volatilitě, politické nestabilitě a inflačním tlakům, které dokážou nominální výnos rychle znehodnotit. Investor, který kombinuje důkladnou makroekonomickou analýzu s vhodnými zajišťovacími nástroji, získává reálnou šanci těžit z potenciálu těchto trhů, aniž by musel nést nepřiměřené riziko.
