Jak funguje zdanění stakingu

Jak funguje zdanění stakingu

Zdanění stakingu se řeší podle toho, jakým způsobem držitel kryptoměn získává odměny a jak s přijatými tokeny následně nakládá. Při správě osobních financí a peněz je důležité oddělit růst ceny již vlastněných kryptoměn od nových tokenů získaných jako stakingová odměna. Daňové posouzení digitálních aktiv patří do oblasti daní a finanční legislativy. Samotné uzamčení nebo delegování kryptoměny a přijetí odměny nejsou totožné ekonomické události. Investor proto potřebuje evidovat vznik stakingových odměn i jejich případný pozdější prodej, směnu nebo použití.

Co je staking z daňového pohledu

Staking obecně umožňuje držiteli vybraných kryptoměn zapojit aktiva do fungování blockchainové sítě nebo využít službu, která takové zapojení zprostředkuje. Za tuto účast může získávat nové tokeny jako odměnu. Investor například drží 100 jednotek kryptoměny a během roku získá dalších 5 jednotek prostřednictvím stakingu. Nejde pouze o růst tržní ceny původních 100 tokenů, protože se zvýšil také počet vlastněných jednotek. Právě získání nových aktiv odlišuje staking od běžného držení kryptoměny. Základní souvislosti digitálních aktiv vysvětluje článek o tom, jak funguje zdanění kryptoměn.

Kdy se řeší příjem ze stakingu

U stakingu je důležité určit okamžik, kdy držitel odměnu skutečně získá a může s ní podle podmínek konkrétního systému nakládat. Platforma může každý den zobrazovat narůstající očekávanou odměnu, ale tokeny připíše až po skončení stakingového období. Jiná služba připisuje odměny každý týden přímo na účet uživatele. Hodnota zobrazená jako odhad budoucího výnosu nemusí představovat stejnou situaci jako skutečně přijaté kryptoměny. Investor by proto měl znát mechanismus konkrétního stakingu a uchovávat historii připsaných odměn, nikoli pouze konečný zůstatek peněženky na konci roku.

Jak určit hodnotu stakingové odměny

Pro daňovou evidenci je zásadní znát množství získaných tokenů a jejich hodnotu v českých korunách v relevantním okamžiku. Investor může získat 10 tokenů v době, kdy má jeden hodnotu 500 Kč. Později cena vzroste na 1 200 Kč za jednotku. Hodnota přijaté odměny a ekonomický výsledek jejího následného prodeje jsou dvě rozdílné otázky. Pokud investor zná pouze prodejní cenu 12 000 Kč, ale nedokáže doložit hodnotu tokenů při jejich získání, zpětné zpracování může být složité. U častých odměn je proto vhodné ukládat exporty ze stakingové platformy průběžně.

Co se děje při prodeji stakingových odměn

Prodej tokenů získaných stakingem je další událostí, kterou je nutné odlišit od samotného získání odměny. Držitel například získá stakingové tokeny v hodnotě 20 000 Kč a po několika měsících je prodá za 35 000 Kč. Mezitím se změnila tržní hodnota digitálního aktiva. Pro správné posouzení je nutné znát původ tokenů, jejich odpovídající vstupní hodnotu a hodnotu uskutečněné transakce. Stejný princip evidence je důležitý také při směně stakingové odměny za jinou kryptoměnu. Investor by neměl všechny tokeny v peněžence spojit do jedné částky bez informace o způsobu jejich nabytí.

Jak se liší vlastní staking a staking přes burzu

Při vlastním stakingu může investor provozovat validátor nebo delegovat kryptoměny prostřednictvím blockchainového protokolu. U centralizované burzy vloží aktiva do služby, která technickou část procesu řeší za něj. Daňové posouzení se musí opírat o skutečný mechanismus získávání odměn a podmínky konkrétní služby. Burza například připisuje každý měsíc čistou odměnu po odečtení svého poplatku. Blockchainový protokol může naopak vytvářet větší počet drobných odměn přímo na adrese uživatele. Rozdíl je významný hlavně pro evidenci, protože jedna varianta může vytvořit 12 záznamů ročně a druhá několik tisíc transakcí.

Kdy může být staking soustavnou výdělečnou činností

Charakter stakingu může být u jednotlivých držitelů výrazně odlišný. Soukromý investor může delegovat část dlouhodobě držených kryptoměn a pasivně přijímat menší odměny. Jiný člověk systematicky spravuje rozsáhlé portfolio, provozuje technickou infrastrukturu a dlouhodobě organizuje svou činnost za účelem pravidelného výdělku. Tyto situace nelze automaticky považovat za totožné. Skutečný rozsah, soustavnost a organizace činnosti mohou být důležité pro celkové daňové posouzení. Podobné rozlišení vzniká také při tom, jak funguje zdanění těžby kryptoměn.

Jak evidovat stakingové odměny

Evidence stakingu by měla umožnit dohledat datum získání odměny, druh tokenu, množství a odpovídající korunovou hodnotu. Investor používající tři burzy a dvě vlastní peněženky může během roku získat stovky samostatných odměn. Pokud si na konci roku pouze zapíše, že jeho portfolio vzrostlo o 80 000 Kč, nerozliší nové tokeny od růstu ceny původních kryptoměn. Přehledná evidence by měla zachovat také informace o pozdějším prodeji nebo směně získaných aktiv. U digitálních transakcí je vhodné pravidelně stahovat exporty, protože rozsah historických údajů dostupných v uživatelském účtu se může mezi službami lišit.

Jaké chyby vznikají při zdanění stakingu

Častou chybou je přesvědčení, že staking se řeší až ve chvíli, kdy investor převede peníze na bankovní účet. Dalším problémem je zaměňování růstu ceny kryptoměny za získání nových tokenů. Pokud původních 100 jednotek zdvojnásobí tržní hodnotu, jde o jinou situaci než připsání dalších 10 jednotek jako odměny. Investoři také často ztratí historii drobných denních odměn a později znají pouze konečný zůstatek. U dalších způsobů bezplatného získání tokenů mohou vznikat odlišné otázky, které popisuje článek o zdanění airdropů.

Jak zdanění stakingu funguje v praxi

V praxi investor nejprve zjistí, kdy a jak mu konkrétní stakingový systém připisuje nové tokeny, a každou skutečně získanou odměnu průběžně eviduje. Ukládá množství kryptoměny, datum a hodnotu potřebnou pro daňové posouzení. Při pozdějším prodeji nebo směně odměn dokáže určit jejich původ a navázat novou transakci na dřívější získání tokenů. Pokud staking vytváří stovky nebo tisíce drobných odměn, je vhodné nastavit evidenci dříve, než vznikne rozsáhlá historie. Správné zdanění stakingu stojí především na oddělení přijatých odměn od změny tržní ceny již držených kryptoměn.