Jak rozdělovat riziko mezi CFD pozice
Osobní finance a peníze a Burza a trading (indexy, forex, CFD) pomáhají pochopit, proč není vhodné posuzovat riziko CFD pouze podle velikosti jednotlivých obchodů. Riziko mezi CFD pozice je nejlepší rozdělovat podle velikosti účtu, volatility, vzdálenosti stop lossu, korelace a celkové expozice, nikoli automaticky stejnou částkou do každého obchodu. Pokud má trader například pět pozic, neznamená to, že může každé přidělit stejné riziko. Dvě pozice mohou být silně korelované a jejich současný nepříznivý vývoj může vytvořit mnohem větší tlak na účet, než naznačuje jejich individuální riziko. Stejně tak volatilnější CFD vyžaduje při stejném peněžním riziku menší nominální pozici než klidnější instrument. Základem je proto nejprve stanovit maximální riziko celého portfolia, potom určit riziko jednotlivých obchodů a nakonec zkontrolovat, zda jejich součet a vzájemná závislost nepřetěžují účet. Cílem není rozdělit kapitál mechanicky, ale vytvořit takovou strukturu pozic, při které nepříznivý pohyb jednoho nebo několika trhů neohrozí nepřiměřenou část obchodního kapitálu.
Co znamená rozdělovat riziko mezi CFD pozice
Rozdělování rizika znamená určit, jak velkou část potenciální ztráty může představovat každá pozice vzhledem k celkovému rizikovému limitu účtu. Nejde pouze o to, kolik peněz je vloženo do jednotlivých CFD.
Trader může mít účet 10 000 EUR a maximální plánované riziko celého portfolia například 300 EUR. Tato částka představuje hranici, se kterou může dále pracovat při rozdělování rizika mezi jednotlivé obchody.
Pokud otevře tři nezávislé pozice, může například rozdělit riziko na 100 EUR, 100 EUR a 50 EUR a ponechat 50 EUR jako rezervu. Nejde o univerzální poměr, ale o příklad principu, kdy portfolio nemusí využít celý rizikový limit.
Rozdělení se může měnit podle kvality obchodního signálu, volatility, korelace nebo očekávané délky držení.
Důležité je také rozlišovat mezi rizikem jednotlivé pozice a rizikem celého portfolia. Pět obchodů s rizikem 1 % každý nemusí představovat pouze pět samostatných rizik, pokud se všechny mohou pohybovat stejným směrem.
Jak nejprve určit maximální riziko portfolia
Než trader začne rozdělovat riziko mezi jednotlivé CFD, měl by stanovit maximální částku nebo procento účtu, které je ochoten při nepříznivém scénáři ztratit. Tento limit zabraňuje tomu, aby každý nový obchod postupně zvyšoval celkové riziko bez kontroly.
Pokud účet činí 20 000 EUR a trader si stanoví maximální portfolio riziko 2 %, odpovídá to 400 EUR.
Těchto 400 EUR však není nutné rozdělit mezi všechny dostupné obchody. Pokud má trader pouze jednu velmi kvalitní příležitost, může využít pouze část limitu a zbytek ponechat nevyužitý.
Naopak pokud existuje několik silně korelovaných pozic, jejich společné riziko by mělo být posuzováno jako jedna skupina.
Stanovení maximálního rizika portfolia také pomáhá zabránit postupnému navyšování expozice. Trader může během dne otevřít několik malých obchodů, které jednotlivě vypadají bezpečně, ale společně už představují příliš vysoké zatížení účtu.
Rizikový limit proto musí platit pro celý účet, nikoli pouze pro jednotlivé vstupy.
Jak určit riziko jednotlivé CFD pozice
Riziko jednotlivé CFD pozice vychází především z velikosti pozice a vzdálenosti mezi vstupní cenou a úrovní, na které trader plánuje obchod ukončit se ztrátou. Zjednodušeně lze maximální plánovanou ztrátu vyjádřit jako velikost pozice v penězích vynásobenou nepříznivým procentním pohybem do stop lossu.
Pokud trader otevře pozici v hodnotě 5 000 EUR a stop loss odpovídá pohybu 2 %, plánovaná ztráta činí přibližně 100 EUR před započtením dalších nákladů.
Pokud stejný trader potřebuje stop loss vzdálený 4 %, musí při zachování rizika 100 EUR použít přibližně poloviční nominální pozici.
Tento princip umožňuje používat různé CFD s rozdílnou volatilitou, aniž by se jejich peněžní riziko automaticky dramaticky lišilo.
Skutečná ztráta však nemusí přesně odpovídat výpočtu. Rychlý pohyb trhu může způsobit skluz a výslednou cenu ovlivní také spread a další obchodní náklady.
Jak zohlednit volatilitu při rozdělování rizika
Volatilnější CFD by při stejném požadovaném peněžním riziku obvykle mělo mít menší nominální pozici než klidnější CFD. Důvodem je větší očekávaný rozsah cenových pohybů.
Pokud se jeden index běžně pohybuje během dne o 1 % a druhý o 3 %, stejná nominální expozice může u druhého trhu vytvářet přibližně trojnásobný dopad běžného pohybu na účet.
Trader proto může u volatilnějšího trhu snížit velikost pozice a současně zachovat podobné peněžní riziko.
Volatilita se však v čase mění. Pokud se trh dostane do období výrazně větších pohybů, může být nutné přepočítat velikost pozice i tehdy, když obchodní strategie zůstává stejná.
Naopak nízká volatilita není důvodem automaticky zvyšovat páku. Klidné období může skončit náhlým pohybem a příliš velká pozice by následně způsobila nepřiměřenou změnu hodnoty účtu.
Jak zohlednit korelaci mezi CFD
U korelovaných pozic je vhodné rozdělovat riziko konzervativněji, protože několik obchodů může současně reagovat na stejnou událost. Počet pozic proto není vhodným měřítkem diverzifikace.
Pokud trader drží long CFD na S&P 500, Nasdaq 100 a DAX, může se při globálním poklesu akciových trhů dostat do ztráty na všech třech pozicích současně.
Pokud by každá pozice měla riziko 100 EUR, jednoduchý součet by činil 300 EUR. V praxi však nemusí jít o tři nezávislé scénáře. Jedna makroekonomická událost může způsobit pohyb všech tří trhů současně.
Trader může proto například rozdělit společné riziko celé skupiny na 150 EUR místo toho, aby každému indexu přidělil plných 100 EUR.
Stejný princip platí u několika měnových párů, komodit nebo akciových CFD, které sdílejí významný společný rizikový faktor.
Korelace navíc není stabilní. Během krizových období mohou začít podobně reagovat i trhy, které jsou v běžných podmínkách méně propojené.
Jak rozdělit riziko mezi různé typy trhů
Rozdělení rizika mezi různé typy CFD může snížit závislost portfolia na jediném tržním faktoru, ale každý nový trh musí stále odpovídat obchodní strategii. Rozumné rozložení může zahrnovat například indexy, forex nebo komodity.
Akciové indexy reagují na ekonomický růst, úrokové sazby a sentiment investorů. Forex je výrazně ovlivňován měnovou politikou a relativními změnami ekonomik. Komodity mají navíc vlastní faktory nabídky a poptávky.
Rozdílné trhy mohou proto vytvořit různorodější portfolio než několik téměř identických indexových CFD.
To však neznamená, že každý typ trhu musí dostat stejnou část rizika. Pokud trader daný instrument dobře nezná nebo má horší podmínky exekuce, není důvod mu přidělovat riziko jen kvůli diverzifikaci.
Nová pozice by měla přinést skutečnou obchodní příležitost, nikoli pouze zvýšit počet instrumentů v platformě.
Jak rozdělovat riziko mezi strategie
Pokud trader používá více strategií, může riziko rozdělovat také podle toho, jak se jednotlivé strategie chovají v různých tržních podmínkách. Trendové strategie mohou mít jiný profil než strategie založené na návratu k průměru nebo průrazech.
Pokud jedna strategie funguje především v silném trendu a druhá v konsolidaci, jejich kombinace může snížit závislost výsledků na jediném režimu trhu.
Je však nutné kontrolovat skutečné pozice. Dvě různé strategie mohou současně otevřít long na stejném indexu, takže jejich výsledné riziko se sčítá.
Trader by měl proto sledovat nejen riziko každé strategie samostatně, ale také jejich společnou expozici.
Pokud například strategie A riskuje 100 EUR a strategie B dalších 100 EUR, ale obě současně spekulují na růst amerických indexů, skutečná koncentrace rizika může být vyšší než u dvou nezávislých strategií na různých trzích.
Jak rozdělovat riziko podle kvality obchodního signálu
Rozdílné riziko mezi pozicemi může dávat smysl, pokud trader používá předem definovaný systém hodnocení obchodních příležitostí. Silnější obchodní signál však neznamená, že je vhodné porušit maximální riziko celého účtu.
Trader může například nastavit tři úrovně obchodů. Standardní příležitost může mít riziko 50 EUR, kvalitnější 75 EUR a výjimečná 100 EUR.
Takové rozdělení je přijatelné pouze tehdy, pokud je založeno na objektivních pravidlech, například na splnění konkrétních podmínek strategie.
Nebezpečné je měnit riziko podle momentálního pocitu. Trader může považovat obchod za „jistý“ pouze proto, že několik předchozích obchodů dopadlo dobře.
Žádný signál však nemění skutečnost, že trh může reagovat jinak, než očekává obchodní plán.
Jak pracovat s maximálním rizikem portfolia
Součet rizik jednotlivých pozic by měl zůstat pod předem stanoveným limitem celého portfolia a u korelovaných pozic je vhodné pracovat s jejich společným rizikem. Tím se zabrání postupnému přetěžování účtu.
Pokud má trader účet 10 000 EUR a stanoví maximální portfolio riziko 300 EUR, neměl by po otevření tří obchodů s rizikem 100 EUR automaticky přidávat čtvrtý obchod se stejným rizikem.
Nová příležitost může být kvalitní, ale rizikový limit už je vyčerpán.
Možností je zmenšit některou ze stávajících pozic, uzavřít obchod, který už není atraktivní, nebo nový obchod jednoduše vynechat.
Rizikový limit tak funguje jako ochrana před impulzivním přidáváním pozic během obchodního dne.
Je také vhodné nastavit limit pro extrémní scénář, kdy několik korelovaných pozic zasáhne stop loss téměř současně.
Jak nepřidělovat každé pozici stejné riziko
Stejné riziko na každý obchod není vždy špatné, ale mechanické používání stejného rizika může ignorovat rozdílnou volatilitu a korelaci jednotlivých CFD. Jednoduché pravidlo může být vhodné pro základní systém, ale pokročilejší portfolio vyžaduje širší pohled.
Pokud trader obchoduje dva instrumenty, z nichž jeden má běžný denní pohyb 1 % a druhý 4 %, stejné riziko může vyžadovat výrazně rozdílnou nominální velikost pozic.
Stejně tak dvě pozice se stejným individuálním rizikem nemusí být stejně vhodné, pokud první je nezávislá a druhá silně koreluje s několika již otevřenými obchody.
Proto je vhodné chápat riziko jako součást celého portfolia.
Jednoduché pravidlo stejného rizika může být výchozím bodem, ale nemělo by bránit úpravám podle volatility, korelace a celkové expozice.
Jak zohlednit efektivní páku
Rozdělení rizika mezi pozice musí být vždy spojeno s kontrolou celkové efektivní páky, protože i malé individuální riziko může vzniknout na velmi vysoké nominální expozici.
Trader má například účet 10 000 EUR a pět pozic po 10 000 EUR. Celková nominální expozice je 50 000 EUR, tedy efektivní páka přibližně 1:5.
Pokud všechny pozice reagují na podobný tržní faktor a trh se pohne o 4 % proti traderovi, může před započtením nákladů vzniknout přibližně 2 000 EUR ztráta.
Individuální stop lossy mohou přitom působit rozumně. Problém je v celkové expozici.
Při rozdělování rizika je proto nutné kontrolovat nejen plánovanou ztrátu do stop lossu, ale také nominální hodnotu pozic a jejich společný dopad na účet.
Vysoká efektivní páka navíc zvyšuje citlivost účtu na volatilitu a může výrazně zmenšit prostor před margin callem.
Jak rozdělovat riziko mezi krátkodobé a dlouhodobé pozice
Krátkodobé a déle držené CFD mohou vyžadovat rozdílný přístup k riziku, protože se liší jejich expozice vůči intradenním pohybům, gapům a nákladům na držení.
Krátkodobý obchod může mít relativně úzký stop loss a omezenou dobu expozice, zatímco pozice držená několik dní může být vystavena mnohem většímu cenovému rozsahu.
U déle držených CFD je proto nutné zohlednit také možné pohyby mimo hlavní obchodní hodiny a náklady spojené s financováním.
Pokud trader kombinuje krátkodobé a dlouhodobé pozice, měl by jejich riziko sledovat společně. Dlouhodobá pozice může například zůstat otevřená ve chvíli, kdy krátkodobý obchodník otevírá několik dalších pozic na stejném trhu.
Výsledná expozice může být vyšší, než trader očekává, pokud všechny obchody reagují na stejný směr trhu.
Jak využít stop loss při rozdělování rizika
Stop loss určuje hranici, při které se obchodní scénář ukončuje, a jeho vzdálenost přímo ovlivňuje velikost pozice potřebnou pro zachování stejného peněžního rizika.
Pokud trader chce riskovat maximálně 100 EUR a stop loss je vzdálený 2 %, může při zjednodušeném výpočtu použít pozici v hodnotě přibližně 5 000 EUR.
Pokud potřebuje stop loss vzdálený 5 %, pozice by při stejném riziku měla být přibližně 2 000 EUR.
Širší stop loss tedy nemusí znamenat vyšší riziko, pokud se odpovídajícím způsobem zmenší nominální expozice.
Stop loss však není absolutní garance maximální ztráty. Při rychlém pohybu může dojít ke skluzu a skutečný výstup může být horší než plánovaná úroveň.
Při rozdělování rizika mezi více pozic je proto vhodné ponechat rezervu pro nepříznivou exekuci.
Jak rozdělovat riziko při vysoké volatilitě
V období vysoké volatility je vhodné celkové riziko portfolia spíše snížit, protože pravděpodobný rozsah pohybu je větší a současně může růst riziko skluzu nebo rozšíření spreadu.
Pokud trader běžně riskuje 300 EUR na celé portfolio a volatilita se výrazně zvýší, nemusí být vhodné tento limit stále plně využívat.
Jednou z možností je snížit počet otevřených pozic, zmenšit jednotlivé pozice nebo ponechat větší část rizikového limitu nevyužitou.
Vysoká volatilita totiž může způsobit, že několik korelovaných pozic zasáhne stop loss v krátkém časovém období.
Trader by měl také zohlednit obchodní hodiny. Během některých období může být likvidita výrazně nižší nebo může být trh citlivější na konkrétní události.
Rozdělení rizika by se proto mělo přizpůsobovat podmínkám, nikoli fungovat jako neměnná tabulka částek.
Jak rozdělovat riziko mezi různé světové indexy
Při obchodování indexových CFD je vhodné sledovat regionální i vzájemnou závislost jednotlivých trhů, protože různé indexy mohou současně reagovat na stejný globální faktor.
Americké indexy mohou například ovlivnit evropské trhy prostřednictvím změny globálního sentimentu. Asijské indexy zase mohou reagovat na vývoj předchozí americké seance.
Pokud trader chce část rizika rozdělit mezi regiony, měl by kromě korelace sledovat také rozdílnou likviditu a obchodní hodiny.
Pro základní orientaci může využít informace o likviditě hlavních světových indexů.
Rozdělení například 100 EUR rizika mezi tři indexy však neznamená, že je portfolio automaticky diverzifikované. Pokud se všechny tři indexy pohybují téměř stejně, může být skutečná koncentrace rizika vysoká.
Regionální rozložení proto musí doplňovat analýza společných faktorů.
Jak se vyhnout přetížení účtu
Riziko je vhodné rozdělovat tak, aby po otevření všech plánovaných pozic zůstala dostatečná rezerva volného marginu a účet nebyl závislý na okamžitém obratu trhu.
Pokud trader využívá téměř celý dostupný margin, další pozice už nemusí být vhodné otevírat ani tehdy, když jejich individuální riziko vypadá malé.
Před novým obchodem by měl trader zkontrolovat celkovou nominální expozici, efektivní páku, volný margin a potenciální ztrátu při současném nepříznivém pohybu několika pozic.
Pokud nový obchod zvyšuje riziko nad stanovený limit, měl by být zmenšen, případně nahrazen jiným obchodem.
Rizikový limit má smysl pouze tehdy, pokud jej trader respektuje i ve chvíli, kdy vidí velmi atraktivní obchodní příležitost.
Jak vytvořit praktické rozdělení rizika
Praktické rozdělení rizika začíná maximálním rizikem portfolia a následně zohledňuje kvalitu signálu, volatilitu a korelaci jednotlivých pozic.
Modelový scénář: trader má účet 10 000 EUR a stanoví maximální riziko celého portfolia na 300 EUR. Má čtyři možné obchody.
První je kvalitní long na relativně klidném indexu a trader mu přidělí riziko 100 EUR. Druhý je volatilnější index, proto dostane 50 EUR. Třetí obchod je na jiném trhu a dostane 75 EUR. Čtvrtý obchod silně koreluje s prvním, takže místo dalších 100 EUR dostane pouze 25 EUR.
Celkové plánované riziko činí 250 EUR a 50 EUR zůstává jako rezerva.
Tento scénář ukazuje, proč nemusí být optimální přidělit každé pozici automaticky stejnou částku.
Konkrétní procenta však musí odpovídat obchodní strategii, velikosti účtu, zkušenostem a toleranci rizika. Neexistuje univerzální poměr, který by byl vhodný pro všechny CFD tradery.
Nejčastější chyby při rozdělování rizika
Nejčastější chybou je rozdělit stejné riziko do všech obchodů bez ohledu na jejich korelaci a volatilitu. Takový přístup může vytvořit vysokou koncentraci rizika.
Další chybou je sledování pouze marginu místo celkové nominální expozice.
Problematické je také postupné přidávání pozic během dne. Trader může začít s nízkým rizikem a několika dalšími vstupy postupně překročit svůj původní limit.
Častou chybou je rovněž navyšování rizika po ztrátě ve snaze rychle získat kapitál zpět. Tím se může drawdown výrazně prohloubit.
Opakem je přílišné zvyšování expozice po ziskové sérii, kdy trader začne považovat dosavadní výsledky za důvod k větším obchodům.
Riziko by mělo vycházet z předem stanovených pravidel, nikoli z momentálního výsledku posledních obchodů.
Jak riziko pravidelně přepočítávat
Riziko portfolia je vhodné přepočítávat při každém významném přidání nebo uzavření pozice a také při výrazné změně volatility trhu. Jednou nastavená velikost pozice nemusí být vhodná navždy.
Pokud účet vzroste nebo klesne, změní se také peněžní hodnota stejného procentního rizika.
Pokud se zvýší volatilita, může být nutné zmenšit nominální velikost pozic. Pokud se výrazně změní korelace mezi trhy, může být potřeba upravit rozložení rizika mezi jednotlivé skupiny.
Trader by měl sledovat také náklady na držení pozic, protože dlouhodobější CFD obchody mohou být zatíženy financováním.
Pravidelná kontrola zabraňuje tomu, aby portfolio postupně rostlo bez odpovídající kontroly celkové expozice.
Jak poznat dobře rozdělené riziko
Dobře rozdělené riziko poznáme podle toho, že žádná jednotlivá pozice ani skupina silně korelovaných pozic nemůže při běžném nepříznivém scénáři způsobit nepřiměřenou část celkové ztráty účtu.
Neexistuje jeden správný počet pozic ani jedno univerzální procento pro všechny tradery. Správné rozdělení závisí na strategii, volatilitě, časovém horizontu a kapitálu.
Pokud například většina potenciální ztráty portfolia vzniká z amerických akciových indexů, může být účet koncentrovaný, i když obsahuje také několik dalších CFD.
Pokud naopak různé pozice reagují na rozdílné faktory a jejich velikost odpovídá jejich volatilitě, může být portfolio odolnější.
Klíčové je také ponechat do
