Jak diverzifikovat CFD obchody
Osobní finance a peníze a Burza a trading (indexy, forex, CFD) tvoří základ pro pochopení skutečné diverzifikace při obchodování CFD. Diverzifikovat CFD obchody znamená rozložit riziko mezi různé trhy, instrumenty, směry, strategie a rizikové faktory tak, aby jedna událost nemohla současně způsobit nepřiměřenou ztrátu celého účtu. Samotné otevření několika různých CFD však diverzifikaci nezaručuje. Long na S&P 500, Nasdaq 100 a DAX představuje tři samostatné pozice, ale při globálním výprodeji mohou všechny výrazně klesat současně. Podobně několik měnových párů může ve skutečnosti představovat jednu velkou sázku na americký dolar. Při diverzifikaci je proto důležitější sledovat společné rizikové faktory než počet otevřených obchodů. Trader by měl kombinovat pouze takové pozice, jejichž celkové riziko odpovídá velikosti účtu, ponechávat dostatečný volný margin a přizpůsobovat velikost pozic volatilitě jednotlivých trhů.
Co skutečná diverzifikace CFD znamená
Skutečná diverzifikace CFD spočívá v rozložení rizika, nikoli pouze v rozdělení kapitálu mezi více obchodů. Dvě pozice jsou diverzifikované jen tehdy, pokud jejich výsledky nejsou příliš závislé na stejných faktorech.
Pokud trader současně nakoupí CFD na S&P 500, Nasdaq 100 a Euro Stoxx 50, má sice tři různé instrumenty, ale všechny mohou silně reagovat na změnu globálního sentimentu vůči akciím.
Pokud naopak kombinuje například akciový index, měnový pár a komoditu, může být vystaven rozdílným faktorům. Ani tato kombinace však není automaticky bezpečná, protože vztahy mezi trhy se mohou v určitých obdobích výrazně měnit.
Diverzifikace proto není jednorázové rozhodnutí. Trader musí průběžně sledovat, jak se jednotlivé pozice skutečně pohybují v různých tržních situacích.
Smyslem není odstranit veškeré ztráty. Cílem je zabránit tomu, aby jediný nepříznivý faktor způsobil současně velkou ztrátu na většině účtu.
Jak diverzifikovat mezi různé typy CFD
Jedním ze způsobů diverzifikace je kombinovat různé skupiny CFD, například indexy, měnové páry, komodity nebo jednotlivé akcie. Každá skupina reaguje na odlišnou kombinaci ekonomických a tržních faktorů.
Akciové indexy mohou výrazně reagovat na hospodářský růst, úrokové sazby a výsledky velkých společností. Forex zase citlivě reaguje na měnovou politiku centrálních bank, úrokový diferenciál a makroekonomická data.
Komodity mohou mít vlastní specifické faktory, například nabídku, poptávku, zásoby nebo geopolitické události.
Rozdělení mezi tyto skupiny může snížit závislost celého účtu na jediném typu trhu. Neznamená to však, že by měly být všechny skupiny zastoupeny stejnou částkou.
Trader by měl vždy vyhodnotit, jakou volatilitu daný instrument vytváří a jaký dopad může mít jeho pohyb na celý účet.
Pokud například jeden komoditní CFD vykazuje výrazně vyšší volatilitu než hlavní akciový index, stejná nominální hodnota pozic nebude znamenat stejné riziko.
Jak diverzifikovat mezi různé světové trhy
Rozložení obchodů mezi různé regiony může snížit závislost na jednom konkrétním akciovém trhu, ale samotná geografická diverzifikace nestačí. Americké, evropské a asijské indexy mají vlastní ekonomické prostředí, zároveň však reagují na společné globální události.
Trader může například sledovat americké, evropské a asijské indexy a vybírat pouze ty, které odpovídají jeho strategii a aktuálním podmínkám.
Rozdíly v likviditě mohou být přitom významné. Při výběru jednotlivých trhů může pomoci například porovnání likvidity amerických indexů a likvidity asijských indexů.
Geografická diverzifikace má však omezení. Při globální finanční panice mohou akciové indexy z různých kontinentů klesat současně.
Proto není vhodné považovat americký, evropský a asijský index za tři zcela nezávislé obchody.
Rozhodující je, jakou část celkového rizika představují všechny akciové indexy dohromady.
Jak diverzifikovat podle obchodních strategií
Diverzifikace mezi různé obchodní strategie může snížit závislost výsledků na jediném tržním režimu. Strategie založená na trendu se může chovat jinak než strategie využívající návrat ceny k průměru nebo obchodování průrazů.
Pokud například trendová strategie funguje nejlépe při silném směru trhu, může mít horší výsledky během dlouhé konsolidace. Strategie návratu k průměru může mít v takovém prostředí naopak vhodnější podmínky.
Problém nastává, pokud trader používá několik strategií, které vypadají odlišně, ale ve skutečnosti vytvářejí stejné pozice.
Například strategie A může nakupovat průraz rezistence a strategie B může nakupovat pullback po stejném průrazu. Pokud obě otevřou long na stejném indexu, diverzifikace je minimální.
Trader by proto měl sledovat nejen pravidla vstupu, ale také výslednou expozici všech strategií.
Dobrá kombinace strategií by měla pokud možno vytvářet odlišné profily zisků a ztrát, nikoli pouze více způsobů, jak vstoupit do stejného trhu.
Jak diverzifikovat long a short obchody
Současné long a short pozice mohou částečně vyvažovat riziko, ale automaticky nevytvářejí bezpečné portfolio. Rozhodující je velikost obou pozic, jejich instrumenty a jejich vzájemná korelace.
Pokud trader drží long na jednom akciovém indexu a short na jiném, může tím snížit část směrového rizika. Pokud se však oba indexy pohybují podobně, může být výsledkem pouze komplikovanější forma stejné akciové expozice.
Naopak skutečně odlišné pozice mohou reagovat na různé faktory a vytvářet zajímavější kombinaci rizik.
Je důležité si uvědomit, že short CFD není automaticky „ochrana“ před long pozicí. Pokud jsou obě pozice špatně načasované nebo mají příliš velkou expozici, mohou současně vytvářet ztráty.
Hedging prostřednictvím protisměrných CFD navíc přináší vlastní náklady a může snížit potenciální výnos. Neměl by proto být používán pouze proto, aby portfolio působilo diverzifikovaněji.
Jak sledovat korelaci CFD obchodů
Při diverzifikaci CFD je důležité sledovat, zda se jednotlivé pozice v praxi pohybují společně. Vysoká korelace znamená, že zisky a ztráty několika obchodů mohou vznikat ze stejného tržního faktoru.
Typickým příkladem jsou americké akciové indexy. S&P 500 a Nasdaq 100 mohou mít odlišné složení, ale při významné změně sentimentu mohou reagovat velmi podobně.
Podobně může několik měnových párů obsahovat stejnou měnu. Trader tak může současně spekulovat na jeden směr dolaru prostřednictvím několika různých pozic, aniž by si uvědomoval velikost celkové sázky.
Korelace se navíc může měnit v čase. Trhy, které se v klidném období pohybují odlišně, mohou během krizové situace začít reagovat velmi podobně.
Proto je užitečné prověřovat portfolio nejen v běžném prostředí, ale také pomocí stresových scénářů.
Praktická otázka zní: Co se stane s mým účtem, pokud globální akciové trhy prudce klesnou, dolar výrazně posílí nebo dojde k náhlému růstu volatility? Pokud by většina pozic utrpěla současně, diverzifikace je pravděpodobně slabší, než se zdá.
Jak rozdělit riziko mezi CFD obchody
Riziko je vhodné rozdělovat podle volatility a stop lossu, nikoli stejnou nominální částkou do každého obchodu. Stejná pozice v eurech může mít u dvou různých CFD úplně odlišný potenciál ztráty.
Trader má například účet 10 000 EUR a rozhodne se riskovat maximálně 1 % na běžný obchod. U klidnějšího indexu může při vhodně nastaveném stop lossu otevřít větší nominální pozici než u výrazně volatilnějšího instrumentu.
Pokud je plánovaná ztráta u prvního obchodu 100 EUR a u druhého 50 EUR, neznamená to špatnou diverzifikaci. Může jít naopak o správné přizpůsobení rizika rozdílným vlastnostem trhů.
U korelovaných pozic je vhodné riziko dále snižovat. Pokud například tři akciové indexy reagují na stejné faktory, není rozumné automaticky přidělit každému plné individuální riziko.
Trader by měl sledovat také součet potenciálních ztrát při současném nepříznivém vývoji několika obchodů.
Portfolio risk je důležitější než risk jednotlivého obchodu.
Jak diverzifikovat podle volatility
Rozdílná volatilita CFD umožňuje rozložit riziko mezi trhy s různou dynamikou, ale zároveň vyžaduje přizpůsobení velikosti pozic. Není vhodné vložit stejnou nominální částku do velmi klidného a velmi volatilního instrumentu.
Pokud se jeden CFD běžně pohybuje o 1 % a druhý o 4 %, stejná nominální expozice na druhém trhu může způsobit přibližně čtyřikrát větší změnu hodnoty při podobném procentním pohybu.
Trader může tento rozdíl částečně řešit zmenšením pozice u volatilnějšího trhu.
Výhodou takového přístupu je, že každý obchod může mít podobnější rizikový příspěvek k celému portfoliu.
Volatilita se však mění. Pozice, která byla před měsícem relativně klidná, může být během několika dnů mnohem rizikovější.
Proto by se velikost pozic neměla nastavovat jednou provždy. Při výrazné změně volatility může být nutné portfolio zmenšit.
Jak zohlednit likviditu při diverzifikaci
Likvidita je důležitá, protože diverzifikace do obtížně obchodovatelných CFD může zvýšit náklady a riziko horší exekuce. Více instrumentů není automaticky lepší portfolio, pokud některé z nich mají nevhodné obchodní podmínky.
Vyšší likvidita obvykle usnadňuje vstup a výstup z pozice a může přispívat k užším spreadům. Naopak při nízké likviditě může být spread širší a rychlé uzavření pozice obtížnější.
Trader by měl proto při výběru nového CFD posoudit nejen jeho korelaci s existujícími pozicemi, ale také to, zda poskytuje dostatečně kvalitní podmínky pro zamýšlenou strategii.
U indexových CFD může být užitečné sledovat například likviditu hlavních světových indexů a současně zohlednit období, ve kterém chce trader obchodovat.
Pokud nový instrument pouze přidává další riziko a současně má horší likviditu než již používané trhy, jeho zařazení do portfolia nemusí přinášet žádnou skutečnou výhodu.
Jak diverzifikovat podle obchodních hodin
Rozložení obchodů mezi různé obchodní hodiny může změnit časovou koncentraci rizika, ale neodstraňuje společné tržní faktory. Některé CFD jsou nejaktivnější během evropské seance, jiné během americké nebo asijské.
Pokud trader otevře několik pozic, které jsou všechny nejvíce aktivní ve stejnou dobu, může být jeho účet vystaven výraznému společnému pohybu během jedné části dne.
Naopak portfolio složené z trhů s odlišnými hlavními obchodními hodinami může rozložit okamžik, kdy se jednotlivé pozice nejvíce pohybují.
To však není totéž jako skutečná diverzifikace. Globální makroekonomická událost může ovlivnit několik časových pásem postupně.
Trader by měl navíc zohlednit, zda může pozice aktivně řídit v době jejich nejvyšší volatility. Pokud ne, může být vhodné snížit jejich velikost nebo je vůbec neotevírat.
Jak pracovat s pákou při diverzifikaci
Diverzifikované portfolio může být stále velmi rizikové, pokud je celková nominální expozice příliš vysoká. Rozložení rizika mezi deset obchodů neřeší problém, pokud všech deset pozic používá vysokou efektivní páku.
Trader s účtem 10 000 EUR může mít například deset pozic po 5 000 EUR. Celková nominální expozice činí 50 000 EUR, tedy efektivní páka přibližně 1:5.
Pokud se všechny pozice kvůli společnému tržnímu faktoru pohnou proti traderovi o 3 %, celkový dopad může před náklady představovat přibližně 1 500 EUR.
Samotný počet deseti pozic proto nevypovídá o bezpečnosti portfolia.
Při diverzifikaci je nutné sledovat celkovou efektivní páku a součet nominálních expozic. Pokud se portfolio zvětšuje, měl by trader zároveň kontrolovat, zda nepřekračuje předem stanovený limit rizika.
Maximální páka dostupná u brokera není vhodným měřítkem diverzifikace. Rozhodující je skutečná expozice vůči vlastnímu kapitálu.
Nejčastější chyby při diverzifikaci CFD
Nejčastější chybou je zaměňovat počet obchodů za míru diverzifikace. Trader může mít deset pozic, ale pokud všechny reagují na stejný faktor, jeho portfolio je ve skutečnosti velmi koncentrované.
Další chybou je mechanické rozdělení stejné částky do každého instrumentu bez ohledu na volatilitu.
Problematické je také současné otevírání několika obchodů po stejné makroekonomické události. Trader může mít pocit, že diverzifikuje, ale ve skutečnosti pouze násobí stejný názor na trh.
Chybou je rovněž příliš vysoké využití marginu. Diverzifikace nemá smysl, pokud několik současných pozic ponechá účtu jen minimální rezervu.
Dalším problémem je příliš časté přidávání nových instrumentů. Každý další trh zvyšuje nároky na sledování, analýzu a řízení rizika.
Portfolio by proto nemělo být větší, než trader dokáže skutečně kontrolovat.
Jak vytvořit diverzifikované CFD portfolio
Praktický postup začíná stanovením maximálního rizika celého účtu, pokračuje rozdělením rizika mezi různé trhy a končí kontrolou korelace a celkové expozice před každým novým obchodem.
Modelový scénář: trader má účet 10 000 EUR a stanoví si maximální riziko celého portfolia 3 %, tedy 300 EUR. Neotevře proto automaticky tři pozice po 100 EUR rizika, ale nejprve zjistí, zda spolu jejich trhy nesouvisejí.
Pokud například dva akciové indexy vykazují vysokou vzájemnou závislost, může první pozici nastavit s rizikem 75 EUR, druhou také 75 EUR a třetí, méně korelovanou pozici, s rizikem 100 EUR. Zbývající část rizikového limitu ponechá jako rezervu.
Takové rozdělení není univerzálním pravidlem, ale ukazuje princip: riziko se rozděluje podle skutečné expozice, nikoli podle počtu obchodních řádků v platformě.
Před otevřením dalšího CFD je vhodné vyhodnotit, zda nový obchod přidává nový zdroj výnosu, nebo pouze kopíruje již existující riziko. Pokud přidává pouze další pozici na stejný faktor, může být lepší zmenšit stávající expozici místo přidávání dalšího obchodu.
Stejně důležité je pravidelně kontrolovat portfolio při změně volatility. V období prudkých pohybů může být vhodné snížit celkovou expozici, protože historická diverzifikace nemusí během stresu fungovat stejně jako v klidném prostředí.
Kdy diverzifikaci raději nepřehánět
Přílišná diverzifikace může být problémem, pokud trader otevře tolik CFD pozic, že nad nimi ztratí přehled nebo začne obchodovat instrumenty, kterým dostatečně nerozumí. Více obchodů neznamená automaticky lepší řízení rizika.
Každý další instrument přináší vlastní volatilitu, obchodní hodiny, spread, případné financování a specifické reakce na zprávy.
Pokud trader například sleduje dvacet různých CFD, může mít problém správně vyhodnotit všechny nové události, změny volatility a korelace.
Menší portfolio několika dobře známých instrumentů může být efektivnější než rozsáhlý soubor trhů, které trader pouze povrchně sleduje.
Diverzifikace má proto své optimální množství. Cílem není eliminovat každé jednotlivé riziko, ale zabránit nadměrné koncentraci.
Jak poznat, že CFD portfolio je dostatečně diverzifikované
Dostatečně diverzifikované CFD portfolio je takové, ve kterém žádný jednotlivý trh nebo společný rizikový faktor nemá nepřiměřený vliv na celý účet. Neexistuje však univerzální počet instrumentů, který by tuto podmínku automaticky splňoval.
Trader by měl sledovat, kolik kapitálu a rizika je navázáno na jednotlivé skupiny trhů. Pokud například většina potenciální ztráty pochází z amerických akciových indexů, portfolio je z tohoto pohledu koncentrované, i když obsahuje mnoho různých CFD.
Užitečné je také sledovat chování portfolia během různých tržních režimů. Pokud při každém výraznějším poklesu akcií klesá téměř celý účet, diverzifikace neposkytuje dostatečnou ochranu před tímto scénářem.
Naopak není nutné snažit se vytvořit portfolio, které se nikdy nepohybuje jako celek. Určitá společná expozice je přirozenou součástí obchodování.
Hlavním cílem je zabránit tomu, aby jediná událost nebo jeden nesprávný předpoklad ohrozil nepřiměřenou část obchodního kapitálu.
Diverzifikace CFD obchodů proto začíná u pochopení společných rizikových faktorů. Teprve potom má smysl rozdělovat kapitál mezi různé instrumenty, regiony nebo strategie.
Nejlepší diverzifikace není ta, která obsahuje nejvíce CFD. Je to taková diverzifikace, při které trader dokáže vysvětlit, proč každý obchod v portfoliu existuje, jaké riziko přidává a co se s účtem stane při nepříznivém vývoji hlavních tržních faktorů.
Pokud nový CFD nepřináší skutečně odlišnou expozici, ale pouze násobí již existující riziko, nejde o efektivní diverzifikaci. Pokud naopak nový obchod snižuje koncentraci portfolia a zároveň odpovídá obchodní strategii, likviditě, volatilitě a dostupnému marginu, může být jeho zařazení smysluplné.
Dlouhodobě proto není rozhodující počet otevřených CFD, ale kvalita jejich vzájemného uspořádání. Trader by měl průběžně kontrolovat korelaci, celkovou páku, nominální expozici, volatilitu, likviditu a maximální možné ztráty. Tím se z pouhého souboru jednotlivých obchodů stává skutečně řízené CFD portfolio.
