Jak funguje market making u CFD
Osobní finance a peníze a Burza a trading (indexy, forex, CFD) pomáhají pochopit, jak vznikají ceny, za kterých mohou klienti CFD nakupovat a prodávat. Market making u CFD znamená, že broker nebo jiný poskytovatel vytváří a průběžně nabízí obchodovatelné nákupní a prodejní kotace CFD a podle svého obchodního modelu může být protistranou klientských obchodů. Market maker tedy nečeká pouze na to, až se na burze objeví někdo s opačným příkazem. Aktivně poskytuje cenu bid a ask, přičemž rozdíl mezi nimi tvoří spread. Broker může současně klientské pozice interně párovat, držet část rizika ve vlastní knize nebo část expozice zajišťovat u externích poskytovatelů likvidity. Market making proto neznamená automaticky, že broker vydělává na každém klientovi, který prodělá. Výsledek závisí na způsobu řízení rizika, hedgingu, spreadu, objemu obchodů a celkovém obchodním modelu.
Co znamená market making u CFD
Market maker vytváří pro CFD oboustrannou kotaci, tedy cenu, za kterou je ochoten CFD koupit, a cenu, za kterou je ochoten CFD prodat. Klient tak nemusí hledat konkrétního obchodníka, který by v daném okamžiku přijal opačnou stranu jeho obchodu.
Pokud například broker kotuje CFD s bid 100,00 a ask 100,10, klient může podle směru obchodu prodat za 100,00 nebo nakoupit za 100,10. Rozdíl 0,10 představuje spread a je jedním ze způsobů, jak může poskytovatel vytvářet výnos z obchodování.
Market making je běžný princip fungování finančních trhů. Úkolem market makera je průběžně poskytovat ceny a umožňovat obchodování, přičemž současně řídí riziko, které vzniká z rozdílu mezi nákupními a prodejními pozicemi.
U CFD je situace specifická tím, že klient obvykle neobchoduje přímo na burze s podkladovým aktivem. Obchoduje derivát vůči poskytovateli, který určuje podmínky kotace a způsob vypořádání podle smluvních pravidel.
Jak market maker vytváří CFD kotace
Market maker odvozuje CFD kotaci od podkladového trhu a vytváří z ní vlastní obchodovatelný bid a ask. Základní cena proto obvykle sleduje vývoj podkladového aktiva, ale konkrétní kotace může obsahovat vlastní spread a může se mírně lišit od ceny jiného poskytovatele.
Pokud například podkladový index odpovídá hodnotě 5 000 bodů, broker může nabídnout CFD s bid 4 999,8 a ask 5 000,2. Pokud se index posune na 5 010 bodů, broker průběžně upraví své kotace podle nových tržních podmínek.
Do tvorby ceny mohou vstupovat také informace od externích poskytovatelů likvidity. Market maker proto nemusí vytvářet cenu zcela izolovaně. Může používat externí tržní data, porovnávat více zdrojů a podle svého systému vytvářet výslednou kotaci pro klienta.
Na výslednou kotaci působí také likvidita a volatilita. Když je trh stabilní a likvidní, mohou být bid a ask velmi blízko u sebe. Při prudkém pohybu nebo nízké likviditě se spread může rozšířit.
Právě likvidita podkladového trhu je proto důležitá pro kvalitu CFD kotací. U hlavních světových indexů se její úroveň během dne mění, což může ovlivňovat také obchodní podmínky CFD. Likvidita hlavních světových indexů tak souvisí nejen s aktivitou trhu, ale také s tím, jak snadno lze vytvářet konkurenceschopné kotace.
Jak market maker vydělává na CFD
Market maker může získávat výnos především ze spreadu a dalších obchodních nákladů, ale jeho hospodářský výsledek závisí také na tom, jak řídí riziko klientských pozic. Není proto správné předpokládat, že celý spread automaticky představuje čistý zisk brokera.
Pokud broker nakoupí CFD od klienta za bid 100,00 a následně je prodá jinému účastníkovi za ask 100,10, teoretický rozdíl mezi cenami vytváří prostor pro výnos. Do skutečného výsledku však vstupují náklady na zajištění, technologie, likviditu, provoz a případné změny tržních cen.
Market maker může například současně evidovat velké množství long a short pozic klientů. Část těchto pozic může interně vzájemně započíst. Pokud má 1 000 jednotek long a 700 jednotek short, výsledná čistá expozice činí pouze 300 jednotek long.
V takovém případě nemusí být nutné externě zajišťovat celých 1 700 jednotek. Broker může zajišťovat pouze část čistého rizika nebo postupovat podle vlastního systému řízení expozice.
Výnos market makera tedy nevzniká jednoduše tak, že „klient prohraje a broker vyhraje“. Ekonomika je založena na kombinaci spreadů, poplatků, řízení klientských toků a řízení tržního rizika.
Jak funguje interní párování klientských pozic
Broker může některé protichůdné klientské pozice vzájemně párovat a na externí trh zajišťovat pouze výslednou čistou expozici. Tento proces může snížit potřebu externího hedgingu a umožnit efektivnější řízení rizika.
Modelová situace: jeden klient otevře long CFD v nominální hodnotě 100 000 EUR a jiný klient otevře short CFD ve stejné hodnotě. Pokud broker tyto pozice interně započte, výsledná čistá expozice vůči pohybu podkladového trhu může být nulová.
Pokud se však většina klientů začne současně stavět na jednu stranu trhu, například 10 milionů EUR long proti 2 milionům EUR short, brokerovi vzniká čistá expozice 8 milionů EUR long. Podle svého rizikového modelu může část nebo celou tuto expozici zajistit externě.
Interní párování proto neznamená, že broker ignoruje podkladový trh. Naopak mu umožňuje soustředit externí hedging především na čisté riziko, které mu po započtení klientských pozic zůstává.
Takový model může být efektivnější než automatické zajišťování každého jednotlivého obchodu zvlášť. Konkrétní postup se však mezi poskytovateli liší.
Jak market making ovlivňuje spread a exekuci
Market making přímo souvisí s tím, jaké bid a ask ceny klient vidí a za jakých podmínek jsou jeho příkazy prováděny. Kvalita kotace proto ovlivňuje skutečné náklady obchodování.
Pokud je podkladový trh likvidní a stabilní, může market maker nabídnout úzký spread. Pokud se však trh začne prudce pohybovat, musí reagovat na rychle se měnící ceny a může spread rozšířit.
Významnou roli hraje také skluz. Pokud trader zadá market příkaz a cena se během jeho zpracování změní, skutečná exekuční cena může být odlišná od původně zobrazené kotace.
Při nízké likviditě nebo vysoké volatilitě se riziko skluzu zvyšuje. Proto nelze kvalitu market makera posuzovat pouze podle běžného spreadu v klidném trhu. Důležité je také sledovat, jak se kotace a exekuce chovají při rychlých pohybech.
U indexových CFD může být například rozdíl mezi běžnou hlavní obchodní seancí a méně aktivním obdobím výrazný. Likvidita evropských indexů nebo likvidita amerických indexů proto může nepřímo ovlivnit kvalitu kotací, které trader dostává.
Podobně mohou obchodní podmínky zhoršit svátky nebo jiné období s nižší aktivitou. Obchodování indexů během svátků proto může být z pohledu market makingu náročnější než běžný obchodní den.
Je market maker protistranou tradera
U CFD může být broker nebo poskytovatel skutečně protistranou klientského obchodu, ale způsob zpracování pozic se může lišit podle obchodního modelu. Není proto správné automaticky předpokládat, že každý klientský obchod je vždy držen přímo proti brokerovi.
U takzvaného market maker modelu může broker interně přijímat klientské objednávky a řídit výslednou expozici vlastními prostředky a hedgingem. Část obchodů může zůstat v interní knize, zatímco jiná část může být zajištěna u externího poskytovatele likvidity.
To také vysvětluje, proč označení market maker samo o sobě neříká, jak přesně broker pracuje s každým jednotlivým obchodem. Podstatný je konkrétní obchodní model a pravidla řízení rizika.
Trader by proto neměl automaticky vyvozovat, že market maker má zájem manipulovat cenu proti klientovi. Seriózní poskytovatel musí pracovat podle stanovených pravidel a jeho ekonomika může být založena na objemu obchodů a spreadu, nikoli pouze na tom, že klienti budou ztrácet.
Současně je rozumné věnovat pozornost transparentnosti brokera, jeho regulaci, způsobu exekuce a informacím o střetu zájmů. Samotný název obchodního modelu nestačí k posouzení kvality poskytovatele.
Market maker versus poskytovatel likvidity
Market maker vytváří nebo poskytuje obchodovatelné kotace, zatímco poskytovatel likvidity může brokerovi dodávat externí ceny a likviditu, kterou broker využívá pro tvorbu vlastních kotací nebo zajištění rizika. Jedna instituce může v některých strukturách zastávat více rolí, ale pojmy nejsou automaticky totožné.
Broker může například získávat ceny od několika institucionálních poskytovatelů likvidity, jejich kotace agregovat a následně nabídnout klientům vlastní CFD ceny. Současně může fungovat jako market maker vůči svým klientům.
Výhodou takového systému může být možnost kombinovat více zdrojů cen a efektivně řídit expozici. Nevýhodou může být složitější struktura, ve které trader nemusí na první pohled vědět, odkud konkrétní kotace pochází nebo jak přesně je jeho pozice zajišťována.
Při hodnocení brokera proto není nejdůležitější pouze to, zda používá market making. Mnohem důležitější je, jaké nabízí spready, jak provádí příkazy, jak řeší skluz, jaké má obchodní hodiny a jak transparentně informuje o svém obchodním modelu.
Častou chybou je automaticky považovat market makera za nekvalitního brokera. Stejně chybný je opačný předpoklad, že broker využívající externí poskytovatele likvidity musí mít automaticky lepší exekuci. Kvalitu je nutné posuzovat podle skutečných podmínek, které trader dostává.
Market making je tedy především způsob, jak u CFD vytvářet obchodovatelné ceny a řídit riziko vznikající z klientských pozic. Broker může klientské obchody interně párovat, část expozice držet a část zajišťovat externě. Pro tradera je výsledkem především konkrétní bid a ask kotace, spread a způsob exekuce. Při výběru CFD brokera proto není rozhodující samotné označení „market maker“, ale kvalita kotací, stabilita spreadů, transparentnost, regulace, řízení střetu zájmů a skutečné podmínky, za kterých jsou příkazy prováděny.
